Jihokorejská Komise pro jadernou bezpečnost a zabezpečení (NSSC) obdržela žádost o schválení referenčního designu malého modulárního reaktoru Innovative Small Modular Reactor (i-SMR). Žádost podalo projektové konsorcium i-SMR Technology Development Project Group, které stojí za vývojem této technologie.
Reaktor i-SMR je vyvíjen konsorciem vedeným společnostmi Korea Hydro & Nuclear Power (KHNP) a Korea Atomic Energy Research Institute (KAERI). Jedná se o integrální tlakovodní reaktor s elektrickým výkonem 170 MW, který je určen jak pro využití v Jižní Koreji, tak pro export na zahraniční trhy.
i-SMR 170 MW od KHNP. Zdroj: i-SMR
Vývoj projektu probíhá podle stanovené roadmapy. Získání schválení referenčního návrhu regulátorem se očekává v roce 2028. Podle společnosti KHNP vyžaduje výstavba tohoto typu reaktoru přibližně třetinové investiční náklady a může být realizována zhruba za polovinu času oproti velkým jaderným blokům.
Význam schválení referenčního návrhu
Schválení referenčního designu (standard design approval) umožňuje opakovanou výstavbu jaderných bloků stejného typu bez nutnosti znovu předkládat již schválenou technickou dokumentaci v následných licenčních řízeních, například při žádosti o stavební či provozní povolení. Platnost tohoto schválení je deset let.
Regulátor současně uspořádal pracovní workshop zaměřený na přípravu licenčního procesu, během něhož byly diskutovány budoucí regulatorní otázky a harmonogram posuzování.
Setkání se zúčastnili zástupci několika institucí zapojených do regulatorního dohledu, včetně NSSC, Korea Institute of Nuclear Safety (KINS), Korea Institute of Atomic Energy Control (KINAC) a skupiny Small Modular Reactor Regulatory Research Promotion Group.
Na workshopu byli přítomni také zástupci vývojářů projektu, včetně společností KHNP a Korea Electric Power Company (KEPCO), kteří představili stav příprav a diskutovali prioritní úkoly v oblasti řízení projektu a licenčního procesu.
Podle NSSC musí licenční dokumentace nejprve projít kontrolou formální úplnosti a souladu s požadavky legislativy. Teprve po úspěšném dokončení této fáze může být zahájeno samotné technické posouzení dokumentace.
Plány nasazení i-SMR v Jižní Koreji
V červnu 2024 podepsala společnost KHNP memorandum o porozumění s městem Tegu (Daegu Metropolitan City) týkající se výstavby elektrárny s malými modulárními reaktory v technologickém průmyslovém komplexu poblíž nového letiště Daegu-Gyeongbuk.
Integrální design SMR SMART100 od KAERI. Zdroj: KAERI
Součástí dohody je studie proveditelnosti zaměřená na vhodnost lokality, ekonomickou efektivitu projektu a také na posílení veřejného mínění. Projekt počítá s výstavbou elektrárny o instalovaném výkonu 680 MW, což odpovídá čtyřem modulům i-SMR. Město Daegu v provincii Severní Kjongsang plánuje zahájit komerční provoz zařízení v roce 2033.
Exportní ambice technologie i-SMR
Technologii i-SMR představila společnost KHNP během klimatické konference COP28 v Dubaji v prosinci 2023. Současně zde představila koncept „Smart Net-Zero City“, který počítá s využitím těchto reaktorů pro bezemisní energetické systémy měst.
Během konference uzavřela KHNP dohody o spolupráci s partnery z Indonésie a Jordánska zaměřené na posouzení možností nasazení této technologie. V následujícím období společnost podepsala další dohody o posouzení využití reaktoru i-SMR také v Norsku, Švédsku a Zimbabwe.
Vláda dnes zrušila Stálý výbor pro výstavbu nových jaderných zdrojů. Nahradí ho novým operativním modelem řízení, který má vhodněji reflektovat současnou projektovou fázi výstavby nových bloků v Dukovanech. Na dnešní tiskové konferenci po jednání vlády to uvedl ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO).
Stálý výbor byl poradním orgánem vlády a jeho hlavním účelem byla koordinace přípravy nových jaderných bloků v České republice. Fungoval jako platforma pro spolupráci mezi státem, energetickou společností ČEZ a odbornou veřejností. Zasedali v něm členové vlády a klíčových resortů, zástupci ČEZ či energetičtí experti.
Nový model řízení by měl funkce rozdělit mezi jednotlivé úřady. Strategické řízení projektu bude mít na starosti vláda. Za každodenní koordinaci a operativní řízení výstavby v Dukovanech a rozvoj dalších jaderných zdrojů bude odpovědné ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), které zároveň bude odpovídat za koordinaci plnění úkolů od vlády, přípravu materiálů pro vládu a zajištění meziresortní spolupráce.
Za tímto účelem bude zřízen Řídicí výbor, který bude fungovat jako koordinační a pracovní orgán ministra průmyslu a obchodu. Výbor bude zajišťovat operativní řízení výstavby, monitorovat harmonogramy a dodržování stanovených termínů. Ve výboru budou zástupci MPO, ministerstva financí, společnosti Elektrárna Dukovany II a ČEZ.
Stavba nových jaderných bloků v Česku má být největší tuzemskou zakázkou vůbec. Dva nové bloky v Dukovanech by při cenách z loňského roku měly vyjít na 407 miliard korun. První blok by měl být zprovozněn v roce 2036. MPO kromě toho připravuje analýzu pro rozhodnutí o stavbě dalších dvou bloků v Temelíně. Rozhodovat by o tom měla v příštím roce vláda. Kromě klasických velkých bloků by v budoucnu v ČR měly vzniknout také malé modulární reaktory. První z nich ČEZ připravuje v Temelíně.
Nový zákon schválený německým parlamentem má urychlit rozvoj výroby vodíku a odstranit některé regulatorní bariéry, které dosud brzdily vznik projektů. Energetický průmysl krok vítá jako důležitý impuls pro vznik vodíkového trhu, zároveň však upozorňuje, že pro skutečný rozvoj sektoru bude nutné přijmout další podpůrná opatření.
Nový německý zákon o urychlení dostupnosti vodíku (WasserstoffBG), který byl schválen parlamentem, urychlí schvalovací procesy pro vodíkovou infrastrukturu a vodíková zařízení a bude rozšířen i na zařízení na výrobu nízkouhlíkového vodíku. Výroba vodíku bude nově klasifikována jako převažující veřejný zájem, aby bylo usnadněno udělování licencí a realizace nových projektů.
To podle energetické asociace BDEW vytváří správné podmínky pro počáteční fázi rozvíjejícího se německého trhu s vodíkem. Šéfka BDEW Kerstin Andreaeová dodala, že využití jiných forem vodíku, nejen tzv. „zeleného“ vodíku vyrobeného z obnovitelné elektřiny, bude v počátečních fázích rozvoje trhu důležitým doplňkem.
Představitel sociálnědemokratické SPD, která je součástí vládní koalice, a expert na vodík Mahmuat Özdemir označil zákon za jasný signál směrem k producentům, obchodníkům i průmyslovým odběratelům vodíku. Podle něj nová pravidla především zjednoduší a zpřehlední povolovací procesy.
„Zákon nastavuje jasná pravidla, přináší větší právní jistotu a pomůže zabránit tomu, aby projekty ztroskotaly na zbytečných administrativních překážkách,“ uvedl Özdemir.
V rámci přechodu Německa k nízkouhlíkové ekonomice hraje vodík stěžejní roli. Jednak jako nositel energie pro odvětví, která nelze snadno elektrifikovat, např. některé průmyslové procesy ve strojírenství, chemickém a ocelářském sektoru, a jednak jako mechanismus pro flexibilní akumulaci přebytků výroby obnovitelných zdrojů energie za využití elektrolyzérů.
Rozvoj německého vodíkového hospodářství však významně zaostává za plány. Předchozí německá vláda si stanovila za cíl zprovoznit do roku 2030 10 GW elektrolyzérů na výrobu vodíku, ale v současné době má země v provozu pouze 181 MW. Ambiciózní plány Německa na zvýšení výroby narážejí na potíže, protože nabídka a poptávka zůstávají i přes miliardové dotace hluboko pod očekáváním.
Potřeba dalších podpůrných nástrojů
BDEW uvádí, že je ovšem třeba udělat více pro zajištění úspěšného spuštění trhu s vodíkem v zemi. Andreaeová uvedla, že k překlenutí počátečních nákladových nejistot a cenových rozdílů je zapotřebí podpora projektů formou rozdílových kontraktů (CfD), které by kompenzovaly vyšší náklady na nízkoemisní výrobu oproti konvenčním technologiím
Vedle finanční podpory bude podle BDEW zásadní také rychlejší rozvoj infrastruktury, zejména přepravních sítí a skladovacích kapacit. Bez jejich dostatečného rozšíření by mohlo dojít k dalšímu zpoždění investičních projektů.
Obavy o vodní zdroje
Podporu rychlejšímu rozvoji vodíkové infrastruktury vyjádřila také asociace komunálních energetických podniků VKU. Organizace však zároveň upozornila, že expanze technologie musí zohlednit ochranu vodních zdrojů.
Podle předsedy VKU Ingberta Liebinga je nezbytné, aby byli provozovatelé vodárenských systémů zapojeni do plánování projektů již v rané fázi. Pouze tak lze podle něj předejít konfliktům o využívání stále omezenějších vodních zdrojů, které jsou pro výrobu vodíku prostřednictvím elektrolýzy nezbytné.
Velkoobchodní cena plynu pro evropský trh kvůli eskalaci konfliktu na Blízkém východě dnes obnovila prudký růst. Klíčový termínový kontrakt na plyn s dodáním příští měsíc se přechodně dostal až k 70 eurům (1700 Kč) za megawatthodinu (MWh) a jeho cena vykazovala nárůst asi o 30 procent. Překonala tak maximum z předchozího týdne, kdy se dostala nad 65 eur za MWh. Stále je ale výrazně pod rekordem z léta 2022.
Krátce po 11:00 SEČ vykazovala cena plynu s dodáním v dubnu ve virtuálním obchodním uzlu Title Transfer Facility (TTF) v Nizozemsku nárůst zhruba o 18 procent a pohybovala se těsně pod 63 eur za MWh. Rekordní cena kontrajtu na plyn je z 26. srpna 2022, kdy se přechodně dostala zhruba na 319 eur za MWh. Do roku 2020 se cena běžně pohybovala mezi deseti až 25 eury za MWh.
Současná válka na Blízkém východě začala útokem amerických a izraelských sil na Írán poslední únorový den. Trvá tak už deset dní a konflikt nejeví známky uklidnění, což přináší větší nejistotu na trhy s energiemi a podněcuje inflační tlaky. Hlavně na trzích se zemním plynem je Evropa ve zranitelné pozici, protože zima končí a zásobníky jsou prázdné. To znamená, že evropské země budou muset v létě nakoupit více zkapalněného zemního plynu (LNG), aby zásobníky znovu naplnily, uvedla agentura Bloomberg.
Evropa tak bude o omezené zásoby soupeřit s odběrateli v Asii, pokud se dodávky z Blízkého východu do té doby nedostanou na trh. „Trh si pomalu uvědomuje realitu dlouhodobých přerušení dodávek v celém energetickém řetězci,“ uvedla analytička energetického trhu Florence Schmitová z finančního ústavu Rabobank. „Předpokládáme, že přerušení dodávek potrvá asi tři měsíce,“ dodala.
Plynárenská přepravní soustava Zdroj: NET4GAS
Jakmile izraelské a americké síly před více než týdnem zahájily útok na Írán, doprava v klíčovém Hormuzském průlivu klesla o 90 procent. Při normálním provozu touto úžinou prochází asi pětina globálních dodávek ropy a zemního plynu.
Společnost QatarEnergy minulý týden zastavila produkci LNG, protože íránské drony zasáhly zařízení na zpracování plynu Rás Laffan a Masaíd, která se na světové produkci LNG podílejí zhruba z 20 procent.
Toto přerušení by mohlo ovlivnit přibližně 15 procent dovozu LNG do Evropy, uvedl server Trading Economics. Dnes navíc společnost oznámila, že odkládá zahájení velkého projektu rozšíření produkce zkapalněného zemního plynu na rok 2027.
25. energetický kongres: POWER IN MOTION – síla, kterou potřebujeme!
#bezpečnost #dekarbonizace #decentralizace #elektrifikace #digitalizace #investice
Za čtrnáct dní, 24. března 2026, se v pražském hotelu Grandium Hotel Prague uskuteční jubilejní 25. ročník prestižního energetického kongresu, který tradičně pořádá společnost Business Forum. Setkání vrcholových manažerů, zástupců státní správy, regulátora, technologických dodavatelů i analytiků opět potvrdí své výjimečné postavení mezi klíčovými energetickými akcemi.
25. ročník přichází v době, kdy se česká energetika nachází v nejdynamičtější fázi své moderní historie. Energetický sektor už dávno není stabilním, pomalu se vyvíjejícím odvětvím. Dnes je to prostředí, kde se během několika let mění zdrojová základna, regulační rámec, struktura trhu i chování spotřebitelů.
Hlavním hybatelem transformace je dekarbonizace, decentralizace výroby a rostoucí digitalizace energetických soustav. Tento proces vyžaduje komplexní transformaci celého energetického systému, která závisí na spolupráci energetiků, politiků, regulátora a spotřebitelů. Mění se požadavky na plánování, provoz i regulaci energetické infrastruktury a celý proces vyžaduje bezprecedentní objem investic napříč celým hodnotovým řetězcem – od výroby přes přenos a distribuci až po akumulaci a flexibilitu. Klíčovým faktorem však není pouze absolutní výše investic, ale jejich efektivní alokace, koordinace a návaznost na dlouhodobé strategické cíle energetické politiky státu i Evropské unie. Stát musí dát investorům jasný směr.
Energetický systém je pod rostoucím tlakem: Bezpečnost dodávek, zdrojová přiměřenost a cenová stabilita musí být pečlivě vyváženy, zvláště v období rostoucího geopolitického napětí.
Kongres zaměří odbornou diskusi na klíčové investiční priority, systémové změny a roli jednotlivých technologií v procesu transformace české energetiky, s důrazem na provozní realitu sítí, dlouhodobou udržitelnost a bezpečnost dodávek.
V debatě se s předními osobnostmi energetiky zaměříme na klíčové otázky v roce 2026 a dalším období:
Jaké priority stanoví MPO v oblasti energetiky pro nadcházející roky?
Kdy bude dokončena notifikace kapacitních mechanismů pro plynové zdroje?
Jakou legislativu je ještě nutné v energetice připravit nebo dokončit?
Jaká pravidla připravuje regulátor?
Jaké jsou dosavadní výsledky a další kroky v přeměně teplárenství?
Jak modernizace elektrizační soustavy ovlivní její řízení a provoz?
Jak probíhá transformace teplárenství?
Jaká je aktuální situace půlroku od možnosti připojování BESS?
Hrozí českým sítím zahlcení připojovacích kapacit?
Kam směřuje obchodní flexibilita v roce 2026 a jak funguje v zahraničí?
Biometan v Česku: jak se daří a co se připravuje?
Řada otázek zůstává otevřených. Odpovědi, konkrétní řešení i názory lídrů české energetiky nabídne právě 25. energetický kongres ČR. Staňte se součástí odborné diskuse, která nastaví směr české a evropské energetiky pro příští desetiletí.
Ceny ropy zahájily týden prudkým růstem, vysoko překročily psychologickou hranici 100 USD za barel a dostaly se na nejvyšší hodnotu od poloviny roku 2022. Někteří významní producenti omezili dodávky a trh ovládly obavy z dlouhodobého přerušení dodávek kvůli eskalaci války na Blízkém východě. Energetické trhy jsou obzvláště nervózní, protože krize se odehrává v okolí Hormuzského průlivu, kterým za normálních okolností prochází zhruba pětina světových dodávek ropy.
Kolem 08:15 SEČ cena severomořské ropy Brent vykazovala růst o více než 15 procent a prodávala se za téměř 107 dolarů za barel. Americká lehká ropa WTI si připisovala přes 12 procent a obchodovala se za více než 102 USD za barel. Při ranním asijském obchodování ceny obou kontraktů stouply až na zhruba 119,5 USD za barel. Minulý týden cena ropy Brent vzrostla o 27 procent a WTI o 35,6 procenta.
Narušení pohybu tankerů a rostoucí bezpečnostní rizika už zpomalila přepravu ropy. To činí obzvláště zranitelnými asijské odběratele, kteří jsou silně závislí na dodávkách ropy z Blízkého východu. Při obchodování v Asii ropa Brent zdražila až o 29 procent a WTI o více než 31 procent.
„Pokud se brzy neobnoví dodávky Hormuzským průlivem a regionální napětí se nezmírní, tlak na růst cen bude pravděpodobně přetrvávat,“ uvedl analytik singapurské společnosti OCBC Vasu Menon.
Irák a Kuvajt začaly omezovat těžbu ropy. Snížení těžby oběma zeměmi přišlo poté, co Katar oznámil snížení dodávek zkapalněného zemního plynu (LNG). Analytici očekávají, že brzy budou muset snížit těžbu také Spojené arabské emiráty a Saúdská Arábie, protože nebudou mít volné kapacity pro skladování ropy.
„Pro energetické trhy je navíc důležitá psychologická hranice 100 dolarů za barel. Jakmile byla překonána, přilákalo to další spekulativní kapitál a zvýšilo volatilitu,“ řekl ČTK analytik Purple Trading Petr Lajsek.
„Denní pohyby o desítky dolarů už nejsou výjimkou, a ropa tak vykazuje největší cenové výkyvy od roku 2022,“ dodal.
Lajsek také upozornil, že takto rychlý růst cen se nevyhnutelně promítne i do cen pohonných hmot. Záležet ale bude na tom, jak dlouho se ropa Brent udrží kolem úrovně 110 USD za barel. Když byla ropa naposledy na podobných úrovních kolem léta 2022, stál benzin v Česku kolem 47 korun za litr a nafta se pohybovala přibližně na 48 korunách za litr.
Ceny ropy zvýšilo také oznámení, že íránské Shromáždění znalců vybralo jako nového duchovního vůdce Íránu Modžtabu Chameneího, druhorozeného syna zabitého ajatolláha Alího Chameneího. To signalizuje, že v Teheránu zůstává pevně u moci tzv. tvrdá linie. Podle analytiků se jmenováním nového vůdce vzdálil cíl amerického prezidenta Donalda Trumpa na změnu režimu v Íránu, což urychlilo nákupy ropy, protože se očekává, že Írán bude pokračovat v uzavření Hormuzského průlivu a útocích na ropná zařízení v jiných zemích.
I v případě, že by válka rychle skončila, může to znamenat, že spotřebitelé a podniky po celém světě budou čelit týdnům nebo měsícům vyšších cen pohonných hmot kvůli poškození zařízení, narušení logistiky a zvýšeným rizikům pro přepravu. Pokud by země navíc musely začít uzavírat ropné vrty, trvalo by obnovení dodávek po ukončení konfliktu ještě déle.
Těžba ropy z hlavních jižních polí v Iráku klesla o 70 procent na 1,3 milionu barelů denně, země totiž nemůže vyvážet ropu přes Hormuzský průliv, řekly agentuře Reuters zdroje z odvětví. Skladovací kapacity jsou na maximu.
Zatímco lednové mrazy vyhnaly spotřebu elektřiny v České republice na 9leté maximum, únorové oteplení přineslo uklidnění situace. Spotřeba elektřiny klesla ve srovnání s lednem o více než 1 TWh na 5,5 TWh, což je hodnota o 0,2 TWh pod průměrem za měsíc únor za posledních 10 let. Díky oteplení také výrazně zpomalilo čerpání zásob plynu z evropských i českých zásobníků. Vyplývá to ze statistik zveřejněných na Energostatu.
Nadprůměrně teplé počasí vedlo k poklesu spotřeby elektrické energie v České republice meziročně o necelých 200 GWh a proti lednu 2026 potom o více než 1 TWh.
S poklesem spotřeby elektřiny klesla také její výroba, a to meziročně o zhruba 0,5 TWh a proti lednu o více než 1,2 TWh. Hlavní podíl na výrobě elektřiny měly v únoru tradičně uhelné elektrárny, a to necelých 41 %. Jejich výroba nicméně meziročně klesla o 7 % a ve srovnání s lednem 2026 klesla dokonce o téměř 18 %.
Se spotřebou a výrobou elektřiny klesla v únoru také průměrná cena elektřiny na českém denním trhu, která činila 107,4 EUR/MWh. Proti průměrné lednové spotové ceně se jednalo o pokles o zhruba 18 %.
Zatímco začátkem února se spotové ceny elektřiny v ČR pohybovaly stabilně nad hranicí 100 EUR/MWh, na konci měsíce klesly v několika čtvrthodinách i do záporných hodnot. Maximální čtvrthodinová cena dosažená v únoru činila 240,6 EUR/MWh.
Ostře sledovaným tématem v únoru byly rychle mizící zásoby zemního plynu v evropských i českých zásobnících. Kolem 20. února klesla naplněnost zásobníků plynu k hranici 30 %, avšak následné oteplení způsobilo, že zásoby na této úrovni setrvávaly až do konce měsíce února. Nepokračovalo tak rychlé tempo čerpání zásob, které bylo podle analytiků způsobeno kombinací vyšší poptávky a rostoucího exportu zemního plynu na Ukrajinu.
I přes zklidnění situace v důsledku teplého počasí platí, že naplněnost zásobníků plynu na úrovni 30 % je pro toto období v roce nejnižší od roku 2022, kdy Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu.
Aktuální situace na trhu se zemním plynem poznamenaná válkou na Blízkém východě současně oddaluje případné zahájení vtláčení zemního plynu zpět do zásobníků. Cena plynu pro nejbližší období je totiž vyšší než cena plynu pro následující zimu, což vede k ekonomické neefektivitě tvoření zásob.
Tento týden vám opět přinášíme pečlivě vybraný seznam deseti nejvýznamnějších článků, které jsme publikovali na webu oEnergetice.cz. Pokud jste kterýkoliv článek nestihli, zde je výběr článků, které zaujaly naše čtenáře nejvíc. Hodně štěstí do nového týdne!
Podle agentury Reutersspolečnost GKN Powder Metallurgy, patřící do britského koncernu Dowlais Group, zrušila své plány na výstavbu továrny na magnety ze vzácných zemin. Jde o komplikaci pro evropský region, který se snaží postupně snížit závislost na Číně v oblasti zpracování těchto materiálů.
Čína kontroluje přibližně 90 % zpracovaných produktů ze vzácných zemin a zhruba 70 % jejich těžby (podíly se liší podle konkrétního prvku). Evropská unie se snaží tuto situaci změnit prostřednictvím investic. GKN Powder Metallurgy plánovala výrobu magnetů ze vzácných zemin v Evropě poté, co od roku 2024 provozovala pilotní závod v Německu. Konkrétní lokalita finální továrny však nebyla vybrána. Společnost údajně zvažovala i možnosti v Severní Americe. Teď se však zdá že svou činnost v tomto sektoru bude minimálně přehodnocovat.
Ruský jaderný gigant Rosatom oznámil zastavení prací na výstavbě nových bloků v íránské jaderné elektrárně Búšehr. Důvodem jsou probíhající letecké údery Spojených států a Izraele na řadu cílů v Íránu. Podle ředitele společnosti na místě zůstávají stovky zaměstnanců, nicméně jejich evakuace již probíhá. Jaderná elektrárna Búšehr v současnosti disponuje jedním provozuschopným blokem, další dva jsou v lokalitě ve výstavbě.
Íránský jaderný program je jedním z hlavních bodů sporu s USA a Izraelem a rovněž i příčinou probíhajících vojenských úderů. Země dlouhodobě rozvíjí svůj jaderný program, zejména v podobě obohacování uranu, na což Spojené státy reagovaly vojenským úderem již v polovině loňského roku.
Evropský systém obchodování s emisemi (ETS) čelí nejsilnějšímu politickému tlaku za celých 20 let své existence. Početná skupina ministrů průmyslu žádá rozsáhlou revizi, čímž reflektují obavy zástupců průmyslu. Itálie chce systém dokonce pozastavit minimálně do chvíle, než dojde k dohodě o reformě. Německo hovoří o zrychlené úpravě parametrů. Francie je opatrnější, zatímco Švédsko varuje před rozvratem úspěšného nástroje klimatické politiky EU. Spor o budoucí podobu ETS se tak stává v posledních dnech jedním z hlavních témat unijní agendy.
Debata o reformě systému ETS je dlouhodobá, v posledních dnech a týdnech však kulminuje. Výzvy zástupců energeticky náročných odvětví se nyní naplno přetavily v poměrně ostrou politickou debatu na ministerské úrovni.
Evropská debata o vodíku se zostřuje. Skupina členských států v čele s Belgií tlačí na to, aby se do plnění cílů směrnice RED III nezapočítával pouze takzvaný zelený vodík, ale také vodík nízkouhlíkový, včetně modrého. K belgické iniciativě se připojila mimo jiné i Česká republika, což je pro tuzemský průmysl zásadní signál, informuje server Argus Media.
Směrnice RED III ukládá státům EU zajistit, aby obnovitelná paliva nebiologického původu (RFNBO), tedy v praxi především zelený vodík vyráběný pomocí elektrolýzy za využití elektřiny obnovitelných zdrojů energie, tvořila do roku 2030 nejméně 42 % vodíku využívaného v průmyslu a do roku 2035 dokonce 60 %. Cíl má urychlit dekarbonizaci energeticky náročných odvětví, jako je chemie či ocelářství.
Probíhající konflikt na Blízkém východě způsobil značný cenový šok na globálních energetických trzích. Narušení energetických dodávek z oblasti Perského zálivu od začátku týdne vyhnalo ceny ropy a především zemního plynu na mnohaletá maxima. Důvodem je přerušení přepravy ropy a zkapalněného plynu přes Hormuzský průliv. Prezident Spojených států Donald Trump tak hodlá zajistit pojištění a případnou vojenskou ochranu pro ropné tankery, aby se trh opět stabilizoval.
Oblast Perského zálivu je klíčová pro globální energetické trhy. Z tamní oblasti na ně směřuje značný objem ropy a zkapalněného zemního plynu (LNG), který odpovídá zhruba pětině globální nabídky. S nedávnou eskalací v podobě úderů USA a Izraele na Írán a íránské odvety na cíle v okolních zemích se nicméně přeprava ropy a LNG skrz klíčový Hormuzský průliv zastavila.
Slovinský projekt druhého jaderného bloku zaznamenal další milníky. Vláda schválila přípravu územního plánu pro novou výstavbu a expertní pracovní skupina zároveň představila možný model financování projektu. Slovinsko plánuje postavit konvenční blok s výkonem 1000–1650 MW s očekávanými náklady mezi 9 a 16 miliardami EUR. Do rozhodnutí o výstavbě slovinská vláda zapojí veřejnost skrze referendum, které se mělo konat v roce 2025, ovšem bylo odloženo na přelom let 2027 a 2028. Do komerčního provozu by mohl nový blok vstoupit na začátku 40. let.
Slovinská vláda oznámila, že schválila další kroky k přípravě výstavby nového jaderného bloku v zemi. Konkrétně zahájí přípravu národního územního plánu pro elektrárnu Krško 2. Návrh na zahájení územního plánování měla veřejnost možnost připomínkovat od července do října loňského roku. V současné době projekt nového bloku řídí energetická společnost GEN Energia, která provozuje první slovinský jaderný blok. Vláda očekává, že územní plán schválí na podzim roku 2028.
Energetická bezpečnost se v Izraeli stává jedním z klíčových témat současné války s Íránem. Eskalace konfliktu v Perském zálivu a narušení dodávek energetických komodit totiž znovu ukázaly na zranitelnost globálních i regionálních energetických systémů. Podle technologického podnikatele Eliahu Droriho, generálního ředitele startupu Organuz, by právě současná krize mohla být impulsem k zásadní proměně izraelské energetiky.
Napětí v regionu se promítlo i do světových trhů. V souvislosti s konfliktem a hrozbou narušení dopravy energií v oblasti Hormuzského průlivu zaznamenaly ceny ropy a plynu výrazný růst, což podle analytiků může mít širší ekonomické dopady. Právě takové šoky podle Droriho ukazují, jak riskantní je dlouhodobé spoléhání na centralizované energetické systémy a fosilní paliva.
Globální emise oxidu uhličitého (CO₂) z Číny, největšího světového emitenta, se podle nejnovější analýzy zveřejněné portálem Carbon Brief nacházejí ve fázi stagnace, případně mírného poklesu. Vývoj přichází v době, kdy čínská ekonomika prochází strukturální transformací, roste podíl nízkoemisních zdrojů energie a současně se mění dynamika průmyslové výroby i spotřeby elektřiny. Aktuální data tak znovu otevírají otázku, zda Čína již dosáhla vrcholu svých emisí před oficiálně deklarovaným termínem roku 2030.
Podle analýzy publikované na Carbon Brief se čínské emise CO₂ v uplynulých měsících pohybovaly na úrovni srovnatelné s předchozím rokem, přičemž některé indikátory naznačují jejich meziroční pokles. Klíčovým faktorem je zpomalující růst energeticky náročných odvětví, zejména výroby oceli a cementu, která tradičně představují významný zdroj emisí v důsledku vysoké spotřeby uhlí.
Dvě společnosti, Infrastructure Services Luxembourg a Energía Termosolar, žalovaly Španělsko v investiční arbitráži poté, co stát výrazně omezil podporu pro obnovitelné zdroje energie. Investoři tvrdili, že tím došlo k porušení závazků podle Dohody o energetické chartě.
Podle agentury Reuters nejvyšší soud Spojeného království ve středu odmítl argument španělského státu založený na suverénní imunitě. V britské jurisdikci tak mohou investoři pokračovat ve snaze vymoci přiznanou kompenzaci.
Velkoobchodní cena plynu pro evropský trh se v důsledku americko-izraelských útoků na Írán dnes prudce zvyšuje. Odpoledne krátce růst zrychlil až k 50 procentům po zprávě, že katarská společnost QatarEnergy kvůli útokům zastavuje produkci zkapalněného zemního plynu (LNG). Evropská unie je významným odběratelem plynu z Kataru.
Cena klíčového termínového kontraktu na plyn s dodáním příští měsíc krátce po 13:30 SEČ vykazovala ve virtuálním obchodním uzlu Title Transfer Facility (TTF) v Nizozemsku nárůst skoro o 50 procent. Nacházela se tak nad 48 eury za megawatthodinu (MWh). Kolem 17:00 růst zvolnil pod 40 procent, když se cena pohybovala nad 44,60 eur za MWh.
Americké ministerstvo financídočasně, zatím na třicet dní, uvolnilo sankce na ruskou ropu, specificky tu, která putuje do Indie. Podle amerického ministra financí Scotta Bessenta jde o „krátké opatření“, které umožní proudění ropy na globální trhy a zahrnuje pouze ropu, která už je na moři.
Je jednoznačné, že jde o reakci na strach velkých konzumentů ropy, z nichž Indie je jedním z hlavních, že dojde k masivnímu nárůstu cen ropy. Ceny ropy vzrostly od začátku války zhruba o 20 %.
Vývoj ceny ropy WTI od začátku roku k 6.3.2026. Zdroj: Energostat
Indie deklarovala vůli snížit ruské dodávky ropy pod milion barelů denně v březnu. To se tedy pravděpodobně nenaplní. Indie při své diverzifikaci hleděla i na dodávky z oblasti zasažené současným konfliktem mezi USA a Izraelem proti Íránu. A je jedním ze států, které tlačí na to, aby dodávky z regionu pokračovaly i přes probíhající konflikt.
Indická reakce
Od začátku konfliktu došlo v Indii k rychlé reakci, stejně jako v celé Asii, která je konzumentem fosilních produktů pocházejících z Perského zálivu, hlavně tedy LNG a ropy. Indie reagovala snížením dodávek plynu průmyslu a den poté některé rafinerie zastavily export ropy. Ve čtvrtek 5. března pak některé rafinerie přestaly pracovat, jelikož byl nedostatek ropy. V posledních dnech se tak o ruské ropě jako řešení mluvilo a Rusko řeklo, že je připraveno ji dodat.
Podle některých informací už některé indické rafinerie ropu z Ruska začaly nakupovat a rozhodnutí amerického ministerstva jim k tomu dává zelenou. Indům sice určitě krátký návrat k ruské ropě pomůže pokrýt výpadek, vzhledem k pozici některých ruských firem na indickém trhu ovšem nebude pro ně příjemná vysoká, a pokud konflikt bude pokračovat, tak stále rostoucí cena ropy.
Mnoho se bude odvíjet od toho, zda a v jaké podobě bude konflikt trvat. Respektive jak dlouho budou dodávky surovin omezeny. Zdá se však, že Indie se možnosti nakoupit ruskou ropu chopila velmi rychle.
Energetická bezpečnost se v Izraeli stává jedním z klíčových témat současné války s Íránem. Eskalace konfliktu v Perském zálivu a narušení dodávek energetických komodit totiž znovu ukázaly na zranitelnost globálních i regionálních energetických systémů. Podle technologického podnikatele Eliahu Droriho, generálního ředitele startupu Organuz, by právě současná krize mohla být impulsem k zásadní proměně izraelské energetiky.
Napětí v regionu se promítlo i do světových trhů. V souvislosti s konfliktem a hrozbou narušení dopravy energií v oblasti Hormuzského průlivu zaznamenaly ceny ropy a plynu výrazný růst, což podle analytiků může mít širší ekonomické dopady. Právě takové šoky podle Droriho ukazují, jak riskantní je dlouhodobé spoléhání na centralizované energetické systémy a fosilní paliva.
Izrael přitom v posledních letech výrazně zvýšil svou závislost na zemním plynu. Přibližně 70 % elektřiny v zemi pochází z plynových elektráren, zatímco obnovitelné zdroje tvoří výrazně menší část energetického mixu. Podle Droriho byla tato strategie původně zamýšlena jako přechodné řešení, jakýsi „most“ k modernější energetice. Postupně se však proměnila v dlouhodobou závislost.
Rychlý růst spotřeby elektřiny
Rostoucí poptávka po elektřině přitom situaci dále komplikuje. Izrael čelí rychlému růstu spotřeby v důsledku rozvoje datových center, elektromobility i demografického růstu. Pokud se energetický model nezmění, může to podle Droriho vést nejen k vyšším cenám, ale i k ohrožení stability celého systému.
Řešením by podle něj mohl být přechod k decentralizovanému modelu energetiky. Klíčovou roli by měly hrát lokální energetické sítě, takzvané mikrogridy, které by umožnily provozovat kritické infrastruktury, jako jsou nemocnice, odsolovací zařízení nebo vojenské základny, i v případě výpadku centrální sítě. Tyto systémy by kombinovaly solární energii s bateriovými úložišti.
Součástí této strategie by měla být i širší integrace solární energie do městského a průmyslového prostředí. Střechy továren, veřejných budov či parkovišť by se podle Droriho mohly proměnit v malé elektrárny. Zároveň upozorňuje na potenciál takzvané agrivoltaiky, tedy kombinace zemědělství a solárních panelů na stejném území.
Nejen posílení energetické bezpečnosti
Energetická transformace by podle Droriho neměla pouze posílit bezpečnost Izraele. Mohla by také otevřít nové ekonomické příležitosti. Pokud by se země stala „živou laboratoří“ decentralizované energetiky, mohla by své technologické know-how exportovat do dalších států.
Podle Droriho tak současná krize představuje historický moment. Izrael si podle něj musí vybrat mezi pokračující závislostí na tradičních energetických zdrojích, nebo ambicí stát se lídrem nové energetické éry založené na obnovitelných zdrojích, technologických inovacích a vyšší odolnosti vůči geopolitickým otřesům.
Uplynulo už čtyřicet let od havárie čtvrtého bloku Černobylské jaderné elektrárny. Na přelomu desetiletí došlo k zásadnímu průlomu v likvidaci následků havárie a revitalizace zasažených území. Další pokrok však byl narušen epidemií COVID-19 a invazí Ruska na Ukrajinu. Podívejme se na současný stav vyřazování elektrárny a revitalizace zasažených území. Velmi důležité je sledovat i vývoj ukrajinské jaderné energetiky v podmínkách války.
V březnu 2026 uběhlo patnáct let od havárie jaderné elektrárny Fukušima I a v dubnu pak čtyřicet let od havárie Černobylské jaderné elektrárny. Zatímco o stavu ve Fukušimě se psalo v nedávném přehledovém článku, na situaci v Černobylu se podíváme nyní.
Na přelomu desetiletí došlo ke zlomu a přistoupilo se k intenzivnímu úsilí revitalizovat zasažené oblasti. Bylo to umožněno dokončením a uvedením do provozu nového sarkofágu, (New Safe Confinement) který hermeticky uzavřel zničený reaktor se starým sarkofágem. Na financování i realizaci sarkofágu se z velké části podílela Evropská unie a dohled měla Evropská banka pro obnovu a rozvoj EBRD. V roce 2016 bylo zahájeno budování samotné konstrukce, která se realizovala kvůli dozimetrické situaci opodál zničeného bloku zakrytého starým sarkofágem. V listopadu 2016 se pak hotový obrovský oblouk přesunul po kolejích nad starý sarkofág. Na přelomu let 2018 a 2019 se dokončilo vnitřní vybavení a jeho testování, v červenci 2019 pak byl oficiálně uveden do provozu. Pro ty, kteří si chtějí připomenout stav v té době, dávám odkaz na přehledový článek k třicátému výročí havárie.
Instalace hermeticky uzavřeného sarkofágu zaručuje, že nemůže dojít k nečekanému úniku radioaktivity. Mohla se tak zahájit rekonstrukce území v elektrárně a jejím okolí. Bylo navrženo několik zásadních směrů v revitalizaci zakázané zóny. Na největší části současné zakázané zóny byl na rozloze zhruba 2300 km2 vyhlášen v roce 2016 národní park. Spolu s částí zasažené zóny v Bělorusku tak vzniká největší evropský prales. Z části města Pripjať a částí elektrárny se plánuje vybudovat památník jedné z největších technogenních katastrof. Společně by panenská příroda i památníky havárie mohly přispět k rozvoji turismu. Část území se vrátí, podobně jako se to už realizovalo v Bělorusku, k zemědělství, hlavně pěstování technických plodin, a lesnímu hospodářství. Menší území v blízkosti a uvnitř zničené elektrárny zhruba o rozloze 320 km2 má posloužit k vybudování průmyslových zón. Na další vývoj však měla obrovský dopad invaze Ruska a okupace Černobylské jaderné elektrárny. Okupace, její dopady a osvobození, jsou podrobně popsány v tehdejším článku, první rok války pak v části přehledu jaderné energetiky za rok 2022 a pozdější vývoj v přehledu za rok 2023 a přehledu za rok 2024.
Nový sarkofág po zásahu dronu (zdroj MAAE)
Útok dronu na nový sarkofág
Určitě nejsledovanější je v posledních letech dopad válečných událostí a v roce 2024 útok dronu na nový sarkofág. Dne 14. února 2024 na něj dopadl ruský dron s vysoce výbušnou náloží. Prorazil vnější obal, způsobil požár a poškodil vnitřní těsnicí izolaci. Místní bezpečnostní a hasičské jednotky na požár rychle zareagovaly a otevřený oheň uhasily, ovšem likvidace ohnisek pak pokračovala řadu dní. Dne 17. února se při podrobné kontrole objevila opětná zadýmení a hasiči museli dohašování ohnisek v různých místech izolace dokončovat okolo tří týdnů. Na bezprostřední likvidaci následků se podílelo 84 lezců z bezpečnostních a hasičských týmů.
Poškozené místo se nachází ve výšce 87 m, zničena je zhruba plocha 15 m2 vnějšího obalu a poškození se objevuje na přibližně 200 m2 jeho plochy. Postupně se našlo okolo 340 různě velkých otvorů ve vnější stěně o velikosti mezi 30 až 50 cm. Poškozena byla část zařízení a elektrických kabelů, havárie se naštěstí nedotkla statických prvků nosné konstrukce. Poškozeny byly také hlavní jeřábový systém a garáž údržby. Vytápění a větrání zůstaly v provozu. Dozimetrické i další monitorovací systémy jsou také v pořádku.
Naštěstí nedošlo k porušení vnitřního vybavení uvnitř sarkofágu. Nebyly pozorovány žádné úniky radioaktivity a radiační situace v okolí elektrárny se nezměnila. Následkem dopadu přestal sarkofág odpovídat požadovaným parametrům, nelze nyní dodržet tlakové poměry mezi atmosférou a podtlakem v meziprostorech mezi vnější a vnitřní stěnou sarkofágu. Ty zajišťovaly, aby při porušení byla atmosféra nasávána zevně dovnitř a nedošlo k úniku radioaktivity zevnitř sarkofágu. Do meziprostor mezi vnitřní a vnější stěnou se mohly dostávat dešťové srážky. Vnější stěnu tak bylo nutné v daném místě alespoň provizorně opravit.
Vnější poškozená část byla následně rozebrána. Do konce října 2024 se podařilo zacelit otvor ve vnějším plášti. Bude třeba obnovit izolace u vnitřní i vnější stěny. Je třeba obnovit hermetičnost vnější stěny. To bude velmi náročné, jde o práce ve velmi komplikovaných dozimetrických podmínkách.
Do přípravy prací na rekonstrukci sarkofágu jsou zapojeny francouzské firmy Bouygues Travaux Publics a VINCI Construction Grands Projects. Ty byly součástí konsorcia Novarka, které sarkofág vyprojektovalo. Všechny práce se konzultují s MAAE. V široké mezinárodní spolupráci se tak intenzivně pracuje na obnovení plné funkcionality sarkofágu.
V červenci 2025 byly odhady nezbytných nákladů na opravu sarkofágu okolo 100 milionů EUR, finanční zázemí pro potřebné práce poskytne opět evropská banka EBRD.
Práce na rozebrání starého sarkofágu jsou stále na začátku. Povolení pro funkčnost tohoto zařízení a termín jeho rozebrání, která byla do konce roku 2023, byla v prosinci 2023 prodloužena do roku 2029. Odklad vznikl vlivem epidemie COVID-19, války a okupace. Nejdříve se předpokládá rozebrání staticky labilní částí sarkofágu. Je však potřeba detailně prozkoumat stav starého sarkofágu a zjistit, co je třeba odstranit a co na přechodnou dobu stabilizovat. Na základě získaných dat se připraví projekt rozebrání nestabilních částí sarkofágu. Rozebrání kritických částí starého sarkofágu se pak předpokládá do října 2029. Poškození nového sarkofágu a další problémy však mohou práce opět významně zdržet.
Kontrola následků dopadu dronu na nový sarkofág (zdroj ChNNP)
Vyřazení dosloužilých reaktorů
Pro práci v areálu bylo klíčové obnovení všech potřebných povolení pro práce s radioaktivitou, které se podařilo realizovat do srpna 2022. V listopadu 2025 uplynulo pět let od uložení první várky vyhořelého paliva z uzavřených reaktorů Černobylské jaderné elektrárny do nového přechodného dlouhodobého suchého meziskladu ISF-2. Ten se vybudoval v areálu elektrárny a pro úpravu palivových souborů pro uložení do daných kontejnerů se využívá speciální budova a horké komory. Do současné doby se sem přemístila už čtvrtina vyhořelého paliva z vyřazované elektrárny. Úprava palivových souborů a jejich ukládání bylo přerušeno během ruské okupace, ale nyní pokračuje v souladu s plánem. Zařízení realizovala americká firma Holtec. Jde o nejdůležitější projekt v rámci vyřazování elektrárny. Kapacita úložiště je 21 000 palivových souborů z RBMK reaktorů a bude zde palivo z bloků 1 až 3 elektrárny. Umožní bezpečné uložení nejméně sto let.
Velmi důležité zařízení pro práce na vyřazování elektrárny bylo uvedeno do provozu v září 2025. Zajišťuje dozimetrickou kontrolu materiálů shromažďovaných při vyřazování elektrárny. Základem zařízení jsou gama spektrometrické sestavy. Materiál, který bude splňovat všechny dozimetrické limity bude uvolňován pro recyklaci. V říjnu 2025 pak prošla velmi pečlivou kontrolou první várka uhlíkaté oceli o hmotnosti 20 tun z likvidovaného vybavení elektrárny, která mohla být odeslána pro přetavení a opětné využití. Zařízení umožní efektivní dekontaminaci a třídění materiálů z likvidace částí elektrárny a tím i snížení objemu radioaktivního odpadu.
Dne 20. prosince 2024 obdrželo provozní licenci zařízení pro zpracování pevného radioaktivního odpadu ICSRM (Industrial Complex for Solid Radioactive Waste Management) složené ze dvou částí SWRF (Solid Waste Retrieval Facility) a SWPP (Solid Waste Processing Plant). Jde o klíčové zařízení, kde se bude zpracovávat pevný odpad z provozu jaderné elektrárny Černobyl, jaderný odpad vzniklý při dekontaminaci areálu elektrárny a odpad pocházející ze sarkofágu, kde se bude likvidovat starý sarkofág a zničený blok.
Komplex pro zpracování pevného radioaktivního odpadu z Černobylské jaderné elektrárny (zdroj ChNPP)
Nové průmyslové areály v prostoru elektrárny
Důležitým směrem využití oblastí nejblíže elektrárny, i těch trochu vzdálenějších, jsou průmyslové areály spojené s jadernými technologiemi. V prosinci 2023 byl oficiálně uveden do provozu Centrální mezisklad pro vyhořelé palivo CSFSF (Centralized Spent Fuel Storage Facility) z ukrajinských jaderných elektráren s reaktory typu VVER1000 a VVER440. Jeho kapacita je celkově 16 530 palivových souborů, z toho 12 010 typu VVER1000 a 4 520 typu VVER440. Smlouva na realizaci meziskladu byla s firmou Holtec podepsána v roce 2005 a jeho výstavba byla zahájena v roce 2017. Bylo třeba také postavit železniční trať pro dopravu kontejnerů do skladu. Spuštění meziskladu se zdrželo kvůli válce a okupaci.
Firma Holtec plánuje v Ukrajině postavit továrnu na kontejnery pro vyhořelé palivo a v budoucnu spolupracovat i na MMR (malých modulárních reaktorech). Již delší dobu se uvažuje o výstavbě prototypových malých modulárních reaktorů právě v zakázané zóně v Černobylu. Konkrétní projekty však zastavila válka.
Dalšími realizovanými projekty jsou sluneční elektrárny. Zde lze využít existenci vyvedení výkonu v této oblasti. V současné době je výhodou i to, že je menší pravděpodobnost útoku ruských raket a dronů na instalace těchto zdrojů v černobylské oblasti. Na jaře 2025 byla dokončena a zkolaudována nová fotovoltaická elektrárna ve městě Černobyl. Má výkon 0,76 MWp a doplnila elektrárnu v areálu elektrárny s výkonem 1 MWp, která byla uvedena do provozu v roce 2018.
Zvyšující se intenzita prací na vyřazování elektrárny, rozšiřující se využívání areálu pro průmyslové aplikace i turistiku vyžaduje zajištění bezpečného prostředí pro personál i návštěvníky. Je třeba také studovat a řešit environmentální podmínky. V druhé polovině 2022 tak proběhla sterilizace psů žijících volně v areálu elektrárny a okolí s pomocí amerického fondu podporujícího místní komunity Clean Futures Fund. Zároveň bylo provedeno očkování a kontrola zdravotního stavu zvířat. Jde o pokračování iniciativy, která se realizuje již od roku 2017, kdy bylo v areálu okolo 800 psů, a má omezit jejich populaci a zlepšit její zdravotní stav. Někteří z nich obdrželi i dozimetry, které umožňují mapování areálu jejich pohybu a obdrženou dávku. U 302 psů byly odebrány vzorky krve, které umožňují studovat jejich zdravotní stav i genetickou příbuznost a variabilitu i jejich případné ovlivnění radiací. Při kontrole v červnu 2023 se ukázalo, že se nenarodilo ani jedno nové štěně.
Fotovoltaická elektrárna v Černobylské jaderné elektrárně (zdroj ChNPP)
Turistika v černobylské zóně
V roce 2019 vydal ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj dekret pro podporu rozvoje černobylských území zasažených havárií. Jedním z důležitých bodů bylo otevření území pro turismus a rozvoj tohoto odvětví. V tomto případě se plánovalo využít popularity seriálu Černobyl, který v tom roce získal mezinárodní ohlas.
Otevřel se přístup do míst, která byla zatím úplně uzavřena. Na řadě lokalit se zrušil zákaz fotografování a filmování. Připravovaly se pozemní i vodní turistické cesty rozsáhlými lesy. Tyto snahy dramaticky narušila okupace a invaze Ruska. Nyní se obnovuje úsilí v této oblasti s vizí rozvoje po konci války.
V rámci snahy o likvidaci následků okupace a rozvoj regionu se ve městě Slavutyč, které je 45 km od elektrárny a bylo po havárii postaveno pro zaměstnance elektrárny, intenzivně pracuje na infrastruktuře pro turistiku. Mělo by se rozšířit muzeum, informační středisko a expozice věnované havárii i její likvidaci. Připravuje se zázemí pro exkurze, turistické výpravy, různá školení a vzdělávací akce i vědecké konference věnované nejen environmentální oblasti. Je jasné, že klíčové pro rozvoj této oblasti je ukončení válečného konfliktu.
V tomto ohledu měla válka dramatické dopady. V jiné situaci by se dala využít i spolupráce s Běloruském, které bylo havárií postiženo ještě více. Mělo a má tak velký zájem o rozvoj turistiky hlavně v Hostomelské oblasti, která byla postižena nejvíce.
Velmi důležitá je studie dozimetrických podmínek i v oblastech, které nejsou přímo v zakázané zóně, ale byly také významně zasaženy. V poslední době se tam stále více vrací zemědělské a lesní využití. Například rozsáhlejší dozimetrický výzkum Žitomírské oblasti ukázal, že podmínky zde dovolují farmaření a vyprodukované potraviny jsou bezpečné. Sledování bude pokračovat v souběhu s obnovou činností v dalších oblastech.
V druhé polovině roku 2022 byla provedena sterilizace a vakcinace psů v Černobylu (zdroj ChNPP)
Záporožská jaderná elektrárna
Záporožskou jadernou elektrárnu okupovala ruská armáda na začátku své invaze na Ukrajinu. Dne 30. září 2022 podepsal Vladimír Putin smlouvy o anexi čtyř ukrajinských oblastí, včetně Záporožské oblasti. Ve dnech 3.-4. října anexi schválila Duma. Dne 5. října podepsal Vladimír Putin dekret k realizaci převedení Záporožské jaderné elektrárny do federálního vlastnictví. V návaznosti pak Rosatom, jeho divize Rosenergoatom, zřídil společnost „Provozní organizace Záporožské jaderné elektrárny“, která elektrárnu oficiálně spravuje. Pracovníci v elektrárně, kteří v ní chtěli zůstat, museli přijmout ruské občanství a stát se zaměstnanci nové organizace. Řada pracovníku byla vyměněna a další byli dosazeni Rosatomem. Již během první půle roku 2023 byli přijaty stovky nových pracovníků. V lednu 2024 byla stabilizace pracovních kádrů dokončena, celkově bylo v té době v elektrárně zhruba 4 500 zaměstnanců, původní počet byl 11 500. Začal se také realizovat přechod na pravidla ruského úřadu pro jadernou bezpečnost (Rostechnadzor). Úplné dokončení tohoto přechodu by mělo nastat před rokem 2028.
V roce 2023 začaly práce na prodloužení licence na dalších deset let provozování u prvního, druhého a šestého bloků, První blok měl licenci do roku 2025, druhý do roku 2026, třetí a čtvrtý do roku 2028 a pátý do roku 2030. Tyto bloky završují čtyřicet let provozu. Šestému bloku uběhlo prvních třicet let provozu v roce 2025 a bylo potřeba licenci také prodloužit. První blok dostal povolení na dalších deset let provozu v prosinci 2025 a druhý v únoru 2026 od ruského úřadu Rostechnadzor (což ukrajinská strana a mezinárodní společenství neuznávají), šestý blok by je měl dostat v polovině roku 2026. Prodloužení pro třetí až pátý blok se už také připravují. Licenci pro prodloužení od ruského úřadu pro jadernou bezpečnost dostalo i suchý mezisklad pro vyhořelé palivo, v tomto případě je povolení na 25 let.
Bloky se udržovaly ve studeném odstavení, kromě jednoho nebo dvou, které byly v horkém odstavení, aby mohly dodávat páru do areálu a blízkého města Energograd. Jednotlivé reaktory se v horké odstávce střídaly. Později se instaloval samostatný zdroj páry, který v principu dovoluje mít všechny bloky ve studené odstávce. V současné době jsou tak ve studené odstávce všechny bloky (viz ruské stránky elektrárny).
Problémem je velmi omezený počet vnějších zdrojů elektřiny, jde o 750 kV a 330 kV vedení, tedy pouze dvě namísto původních deseti, navíc vedení vede i přes frontovou linii. Velice často tak bývají přerušena a napájení areálu přechází na dieselagregáty. V roce 2025 s aktivizací bojů na Ukrajině a zaměření na bombardování energetické soustavy dramaticky vzrostly počty výpadků vedení zásobujících Záporožskou elektrárnu. Ten nejdelší v minulém roce trval až třicet dní.
Od září 2022 je na elektrárně pravidelně se střídající mise odborníků MAAE. Na začátku roku 2025 se začali experti MAAE dopravovat přes Rusko místo dopravy přes Ukrajinu. Důvodem byla bezpečnost členů mise, kteří tak nemusí překračovat válečnou linii v době extrémní aktivace bojů. Poslední střídání mise MAAE proběhlo 6. února 2026.
Po zničení Kachovské přehrady, jehož dopady jsou popsány v dřívějším článku, byly vyvrtány nové studny jako zdroje vody. Bylo jich jedenáct. Současný stav umožňuje dodat vodu v řádu 260–270 m3/hod a chladit odstavenou elektrárnu. Před spuštěním však bude potřeba právě chlazení vyřešit zásadním způsobem.
Osud Záporožské jaderné elektrárny je důležitou součástí jednání Ukrajiny, Ruska a Spojených států o zastavení války a budoucímu řešení mírového uspořádání okupovaných území. Je plná shoda, že nelze reaktory znovu spustit před koncem války. Je třeba vyřešit situaci s chlazením, vyloučit riziko výpadku vnějších zdrojů elektřiny a rizika ohrožení elektrárny válečnými akcemi. Do okupace běžela elektrárna na palivo Westinghouse, toho jsou i zásoby v areálu. Otázka, co s ním, Rosatom plánuje přejít na ruské palivo, je také obsahem jednání.
Experti MAAE při své misi na Záporožské jaderné elektrárně v březnu 2023 (zdroj MAAE)
Ukrajinská jaderná energetika
Již třetí zimní sezónu se Rusko snaží zničit ukrajinskou energetickou soustavu. Situace na přelomu let 2022 a 2023 byla podrobně popsána v tehdejším článku. Tehdy došlo i k úplnému blackoutu ukrajinské elektrické soustavy. Každé další zimní období byly útoky Ruska na ukrajinskou infrastrukturu pro dodávky elektřiny a tepla ještě intenzivnější. Rusko se snažilo dosáhnout blackoutu a vyřazení dodávek elektřiny a tepla pro obyvatelstvo i průmyslu. Jde o snahu Ruska zlomit terorem vůli Ukrajinců se bránit. Ukrajina však byla stále odolnější. Na jedné straně je stále efektivnější protivzdušná obrana, zároveň se rozvíjí zapojení decentralizovaných záložních zdrojů elektřiny a tepla i odolnost celého systému.
Vrchol ruské kampaně za zničení ukrajinské elektrické a teplárenské soustavy probíhá během této zimy. Kromě jaderných elektráren byly napadeny snad téměř všechny zdroje elektřiny a tepla. Výsledkem je, že celé oblasti a části měst se ocitají bez elektřiny, tepla i vody. Velkou pomocí jsou dodávky mobilních záložních zdrojů, náhradních dílů i prvků elektrické systémy od Evropské unie a dalších spojenců Ukrajiny. Situaci zhoršila i současná velmi chladná zima. Přesto se zdá, že i nyní Ukrajinci situaci ustojí.
Na jaderné elektrárny sice Rusko přímo neutočí, ale velký počet útočících dronů a raket zvyšuje riziko náhodných dopadů dronů do areálů jaderných elektráren. Zároveň se Rusko snaží zničit transformátory, rozvodny a další prvky elektrické soustavy, aby v Ukrajině způsobilo blackout. Existuje tak vysoké riziko, že jaderné elektrárny přijdou o vnější zdroje elektřiny.
Současná zima je specifická, protože Ukrajina dokáže na ruské útoky na elektrickou a tepelnou infrastrukturu zrcadlově odpovídat, nyní na to má prostředky. Dramatické výpadky elektřiny, tepla i vody tak pociťují nejen okupované oblasti Ukrajiny, ale i Bělgorod i Bělgorodská oblast, Brjanská, Kurská a Rostovská oblast. Drony pak létají ještě hlouběji na ruské území. Znamená to, že se dostávají i do blízkosti ruských jaderných elektráren. Typickým příkladem je Kurská jaderná elektrárna, která je velmi blízko hranic s Ukrajinou. I ty se tak dostávají do ohrožení probíhající vojenskou činností.
Ukrajina vidí, že je jaderná energie zásadním přínosem i v takto náročných časech, proto by ráda zvýšila výkon svých jaderných elektráren. Nejjednodušší cestou je dostavba dvou rozestavěných bloků VVER1000 v Chmelnické jaderné elektrárně. Zde se začaly budovat čtyři bloky. První se dokončil v roce 1987 a práce na dalších třech se zastavila v roce 1990. Práce na druhém bloku se obnovily a byl dokončen v roce 2004. Třetí blok byl v době přerušení prací hotov z 80 % a čtvrtý z 25 %.
V Bulharsku se měly v připravované elektrárně Belene budovat dva ruské reaktory VVER1000. Zde už byla podepsána a realizována celá řada zakázek na komponenty, které jsou od dodávky v roce 2017 uloženy ve skladech. Formálně byl s konečnou platností projekt zastaven v roce 2023.
Ukrajina a Bulharsko začaly jednat o odkupu těchto komponent pro dokončení dvojice bloků v Chmelnické jaderné elektrárně. Do jednání se zapojili i američtí odborníci i experti MAAE. Novým blokům by dodával palivo Westinghouse. V únoru 2025 podpořil tuto akci svým hlasováním ukrajinský parlament a potřebné pověření pro jednání podepsal i prezident. Jde však stále o politicky, technicky i logisticky náročnou operaci a pořád není jasné, jestli a kdy se realizuje.
Výhodou Chmelnické elektrárny je pokročilá rozestavěnost bloků a také poloha na západě Ukrajiny. To je i důvod, proč se uvažuje i o výstavbě pátého a šestého bloku této elektrárny. Měly by to být reaktory AP1000.
Chmelnická jaderná elektrárna by se mohla dokončit (zdroj Energoatom)
Závěr
I přes dopady války se podařilo obnovit práce na vyřazování Černobylské jaderné elektrárny z provozu. Úspěšně probíhá ukládání vyhořelého paliva z prvního až třetího bloku elektrárny do suchého meziskladu. Práce na zničeném bloku byly silně narušeny destrukcí způsobenou na novém sarkofágu dopadem ruského dronu s výbušninou. Po realizaci provizorní ochrany před vlivem počasí se nyní připravuje rekonstrukce sarkofágu s pomocí zahraničních partnerů v čele s EBRD. Došlo však k zásadnímu zdržení prací na likvidaci nestabilních částí starého sarkofágu. Pokrok však probíhá v dokončování zařízení pro nakládání s radioaktivním odpadem vznikajícím při vyřazování elektrárny.
Významný je pokrok v budování průmyslových areálů v zakázané oblasti. V provozu už je suchý mezisklad pro vyhořelé palivo s ukrajinských elektráren využívajících reaktory VVER. Stejně tak už fungují dvě fotovoltaické elektrárny s celkovým výkonem téměř 2 MWp.
Ukrajinská energetika zažívá nejnáročnější válečnou zimní sezónu. V tom ji pomáhají i tři jaderné elektrárny, I díky nim současné kritické období Ukrajina překoná. I proto předpokládá rozvoj jaderné energetiky i po ukončení války.
To je však zatím v nedohlednu, a navíc došlo v posledním roce k zásadnímu zvýšení válečných aktivit a útoků Ruska na civilní objekty a infrastrukturu, hlavně tu energetickou. Zároveň dramaticky vzrostly počty mrtvých, a to i civilních obětí. Rusko také nepřestává vyhrožovat jadernými zbraněmi. Rizika, které z toho vyplývají, jsem popsal v článku „Jaderná energie a demokracie“.
Ceny ropy v důsledku ochromení dopravy v Hormuzském průlivu po zahájení americko-izraelského útoku na Írán prudce vzrostly. Severomořská ropa Brent se poprvé po zhruba dvou letech dostala nad 90 dolarů za barel a nad 90 USD stoupla i americká ropa WTI. Za celý týden pak WTI vykázala nejvyšší týdenní růst od roku 1983.
Severomořská ropa Brent dnes stoupla o 8,5 procenta na 92,69 dolaru za barel. Americká lehká ropa West Texas Intermediate (WTI) vzrostla o 12,2 procenta na 90,90 dolaru za barel. Za celý týden si ropa Brent připsala 28 procent, což byl nejvyšší týdenní růst od dubna 2020. WTI pak stoupla o 35,63 procenta, nejvíce od roku 1983.
Hormuzským průlivem proudí při normálním provozu přibližně pětina světových dodávek ropy. Podle aktuálních informací doprava v této oblasti po zahájení války klesla zhruba o 90 procent.
List The Wall Street Journal (WSJ) informoval, že Kuvajt začal omezovat těžbu na některých ropných polích, protože mu došly kapacity pro uskladnění nahromaděné ropy. V posledních dnech se také objevují obavy z vlivu cen ropy na inflaci, pokud by válka trvala delší dobu. Banka Citigroup odhaduje, že kvůli narušení dopravy přes Hormuzský průliv trh s ropou přichází o sedm až 11 milionů barelů denně.
Zdroj: Pixabay
Japonsko začalo zvažovat, že sáhne do svých rezerv ropy, dosud nicméně Tokio nepřijalo žádné opatření. Na trhu se ale šíří spekulace, že by mohlo dojít ke koordinovanému uvolnění nouzových zásob ropy z více zemí, aby se dopady opatření maximalizovaly, uvedla agentura Bloomberg.
Katarský ministr energetiky deníku Financial Times (FT) řekl, že cena ropy by se mohla za dva až tři týdny dostat ke 150 dolarům za barel, pokud tankery nebudou moci proplouvat Hormuzským průlivem.
Dvě společnosti, Infrastructure Services Luxembourg a Energía Termosolar, žalovaly Španělsko v investiční arbitráži poté, co stát výrazně omezil podporu pro obnovitelné zdroje energie. Investoři tvrdili, že tím došlo k porušení závazků podle Dohody o energetické chartě.
Podle agentury Reuters nejvyšší soud Spojeného království ve středu odmítl argument španělského státu založený na suverénní imunitě. V britské jurisdikci tak mohou investoři pokračovat ve snaze vymoci přiznanou kompenzaci.
O jaký spor se jedná
Z právního hlediska jde o zajímavý a komplexní střet mezinárodního, národního a unijního práva.
Španělsko v roce 2007, stejně jako mnoho dalších států, nabídlo investorům do solárních elektráren velmi štědré podpůrné schéma založené na garantovaných výkupních cenách. Po finanční krizi však vláda systém postupně omezila a v roce 2013 provedla zásadní reformu, která podporu výrazně snížila a zavedla nové poplatky a daně.
Investoři v témže roce zahájili arbitráž s argumentem, že změny porušily princip „férového a rovného zacházení“ a podkopaly legitimní očekávání, na nichž byly jejich investice založeny. Španělsko naopak tvrdilo, že původní systém byl fiskálně neudržitelný a stát má právo měnit svou energetickou regulaci.
V roce 2018 rozhodlo International Centre for Settlement of Investment Disputes (ICSID, součást Světové banky) ve prospěch investorů a přiznalo jim odškodnění ve výši 101 milionů eur. Šlo o jeden z řady podobných sporů proti Španělsku. Španělsko je totiž nejžalovanější zemí v rámci této dohody.
Situace se však dále komplikovala. Evropská komise loni rozhodla, že vyplacení této kompenzace by představovalo nepovolenou státní podporu podle práva EU. Důvodem je, že jde o spor mezi investorem z EU a členským státem EU. Podle postoje Komise jsou takové „intra-EU“ arbitráže neslučitelné s právem Unie. Zde byl mimochodem precedentní spor mezi Slovenskem a nizozemskou pojišťovnou Achmea z roku 2008, který se uzavřel v roce 2024. Komise proto Španělsku nařídila kompenzaci nevyplácet.
Protože Španělsko odmítlo zaplatit, investoři se nyní snaží rozhodnutí arbitráže vymoci mimo jurisdikci EU. Rozhodnutí britského nejvyššího soudu znamená, že Španělsko se v Británii nemůže dovolávat státní imunity. Teoreticky tak může dojít k vymáhání rozhodnutí například prostřednictvím zabavení španělského státního majetku ve Spojeném království, ovšem zde by mohlo Španělsko stále využít státní imunitu.
Energetická charta
Dohoda o energetické chartě je dohoda z roku 1994, která vytváří multilaterální rámec pro spolupráci v energetice. Obsahuje ustanovení týkající se energetické bezpečnosti, efektivity, fungování energetických trhů i infrastruktury.
Nejkontroverznější částí dohody je však její systém ochrany investic a řešení sporů mezi investory a státy (ISDS). Ten umožňuje soukromým investorům žalovat státy před mezinárodní arbitráží, pokud se domnívají, že došlo k porušení jejich investičních práv.
Mezi nejznámější spory patří například případ Yukos versus Rusko, jeden z největších arbitrážních sporů v historii, nebo spor Rockhopper Exploration proti Itálii, který vznikl po zákazu offshore těžby v italských vodách.
Právě podobné případy vedly v posledních letech k tomu, že řada evropských států od dohody odstoupila. Zatímco dříve byla využívána například investory do solární energie (jako ve španělském případě), novější spory často souvisejí s ochranou fosilních investic před klimatickou regulací.
Mezi známé příklady patří arbitráže společností RWE a Uniper proti Nizozemsku kvůli zákonu o postupném ukončení využívání uhlí. Firmy požadovaly kompenzace v řádu miliard eur.
Dohoda obsahuje také tzv. „sunset clause“, tedy ustanovení, které zavazuje státy dodržovat její pravidla ještě dvacet let po vystoupení z dohody (toto se vztahuje na investice předcházející odstoupení). Španělsko například oznámilo odchod z charty v roce 2024. Itálie i řada dalších evropských států odstoupily již dříve. V roce 2024 od dohody odstoupila celá EU pod tzv. belgickým plánem.
Český podnikatel a majitel energetické skupiny Sev.en Pavel Tykač vlastní tři procenta akcií společnosti ČEZ s hodnotou kolem 19,4 miliardy korun. Akcie drží prostřednictvím firmy Belviport Trading registrované na Kypru. Tykač to oznámil České národní bance (ČNB). Dnes na to upozornil Ekonomický deník. Server Kurzy.cz připomněl, že za posledních deset let neměl žádný z minoritních akcionářů firmy tak velký podíl.
Vláda v minulých týdnech avizovala plán na vykoupení všech minoritních akcionářů, čímž by stát získal plnou kontrolu nad energetickou společností. Stát drží v ČEZ přes ministerstvo financí zhruba 70 procent akcií, zbytek vlastní minoritní akcionáři. Tykač je tak se třemi procenty a téměř 16,16 milionu akcií druhým největším akcionářem ČEZ po státu.
Tykač podle deníku začal akcie ČEZ skupovat před více než čtyřmi lety. V únoru roku 2022 oznámil, že drží více než jedno procento akcií, přičemž následně avizoval záměr nakoupit dalších až devět milionů kusů akcií, čímž by svůj podíl navýšil až na 2,67 procenta. Později ovšem Belviport s ohledem na tržní podmínky a začátek války mezi Ruskem a Ukrajinou záměr odvolal.
Jakým způsobem nakonec navýšil svůj podíl ke třem procentům, zatím není zřejmé. Podle deníku je možné, že Tykač převzal podíl od investorů Petra Nešetřila a Tomáše Kaňky, se kterými dlouhodobě spolupracuje. Tito investoři rovněž patřili k největším minoritním akcionářům firmy.
Paroplynová elektrárna Počerady. Zdroj: ČEZ
K dalším velkým minoritním akcionářům ČEZ patří podle serveru Kurzy.cz PPF Banka s 1,69 procenta podílu. Více než jedno procento má podle serveru také Chase Nominees, Clearstream Banking nebo Abaretia Holdings. Část těchto firem ovšem drží akcie pro jiné vlastníky.
Vláda hnutí ANO, SPD a Motoristů po svém nástupu několikrát avizovala plán na plné ovládnutí energetické skupiny ČEZ. Stát by měl vykoupit akcie od minoritních akcionářů, podle ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka (ANO) k tomu podnikne první kroky už letos. Konkrétní opatření neuvedl, v minulosti se ovšem hovořilo o částce kolem 250 miliard korun. Opozice plán dlouhodobě kritizuje.
ČEZ je největší energetickou společností v Česku. Za tři čtvrtletí loňského roku vydělal 21,5 miliardy korun, čistý zisk skupiny tak meziročně klesl o zhruba 6,5 procenta. Výsledky za celý rok 2025 by měla firma zveřejnit v příštím týdnu.
Stávající nastavení pravidel EU pro energetické zdroje ohrožuje podle tuzemských energetických firem bezpečný přechod k čistějším energetickým zdrojům. Takzvaná taxonomie podle nich znevýhodňuje jádro a zemní plyn, pro které stanovuje nesplnitelné podmínky. Podle firem to odrazuje investory od klíčových projektů. ČTK to dnes sdělil Svaz energetiky ČR. Apeluje proto na revizi pravidel.
Současné nastavení podle svazu komplikuje plánovaný odklon od uhlí, aniž to neohrozí bezpečnost dodávek elektřiny či stabilitu sítí. Svaz v této souvislosti upozornil zejména na zařazení jaderné energie mezi dočasné zdroje a nereálné termíny pro plynové zdroje.
„Zatímco oznámením skupiny Sev.en nabírá uzavírání uhelných elektráren v Česku na rychlosti, jejich nízkoemisní náhrada v podobě nových plynových a jaderných zdrojů je stále pouze ve stadiu příprav. Jednou z hlavních překážek realizace těchto projektů je i současná podoba taxonomie, která ignoruje legislativní lhůty, ekonomickou realitu i kapacity trhu. S Evropskou komisí chceme jednat o aktualizaci podmínek taxonomie, tak aby bylo možné získat financování pro nové jaderné bloky a plynové elektrárny,“ řekl výkonný ředitel Svazu energetiky ČR Josef Kotrba.
Komplikace pro plánované investice kvůli podmínkám taxonomie potvrdil také člen představenstva innogy Blahoslav Němeček. „Asi žádný investor nebude podstupovat rizika krátkých termínů, postupných změn podmínek a ve finále velmi nejisté, nebo dokonce ztrátové investice,“ uvedl.
V případě plynu, který by měl podle tuzemských plánů sloužit jako přechodný zdroj minimálně do doby vybudování nových jaderných bloků, proto chce svaz upravit hlavně termín roku 2030 pro získání stavebního povolení pro nové zdroje a rok 2035 pro plné nahrazení zemního plynu nízkoemisními variantami, jako je vodík či biometan.
„Současné termíny jsou vzhledem k délce povolovacích procesů či reálných možností dodávek komponentů nesplnitelné. To jsou fakta, která investoři nemohou ovlivnit, stejně jako samotnou dostupnost vodíku a biometanu v potřebném množství. Dokud se i v těchto oblastech trh dostatečně nerozvine, je používání zemního plynu nevyhnutelné,“ vysvětlil Kotrba.
V případě jaderné energetiky, která by podle vládních plánů měla být klíčovým zdrojem českého energetického mixu, chce svaz prosadit buď trvalé zařazení mezi udržitelné investice, nebo posun aktuálních termínů o 20 let. Stávající pravidla je nyní určují na rok 2040 pro vypracování plánu na zprovoznění hlubinného úložiště jaderného odpadu a na rok 2045 pro získání stavebního povolení a zajištění financování.
Současná podoba pravidel je pro ČR nevýhodná i podle ředitele strategie poradenské společnosti EGU Michala Macenauera. „Taxonomie naprosto nerespektuje deklarovanou technologickou neutralitu, ostrakizuje jadernou energii, a navrhuje termíny, například termíny náhrady zemního plynu vodíkem, které jsou přinejmenším absurdní, ne-li přímo směšné. To, že bude nutné tuto klasifikaci změnit nebo úplně zahodit, bylo zřejmé od začátku,“ řekl Macenauer.
Snahu o změnu taxonomie EU nedávno avizoval i ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO). Jádro podle něj musí být do budoucna považováno za dlouhodobý zdroj.
Aktivita na trhu se zárukami původu energie ve formě elektřiny, plynu i tepla v České republice v loňském roce opět vzrostla. Počet uplatněných záruk původu dosáhl 8,8 milionu kusů, což představuje meziroční nárůst o 35 %. Počet vydaných záruk původu vzrostl dokonce o 122 % na více než 13 milionů kusů. Naprostá většina (83 %) vydaných záruk původu byla na elektřinu z jaderných elektráren. Vyplývá to ze statistik zveřejněných operátorem trhu OTE.
Záruky původu představují pro odběratele možnost, jak virtuálně přiřadit spotřebované energii ve formě elektřiny, plynu nebo tepla její zdroj a tím ji „ozelenit“. Pro provozovatele zdrojů, kteří si nechají záruky původu vydat a následně je prodají, představují tyto certifikáty další zdroj příjmu. Platí přitom, že jedna záruka původu odpovídá 1 MWh dodané energie.
Zájem o záruky původu v České republice v posledních letech roste. Podle statistik zveřejněných operátorem trhu, společností OTE, a.s., bylo v roce 2025 v tuzemsku vydáno 13,1 milionu záruk původu (+122 %) a uplatněno jich bylo 8,8 milionu (+35 %). Výrazně rostl také přeshraniční obchod s těmito certifikáty – export vzrostl na 10,4 milionu kusů (+45 %) a import na 7,5 milionu kusů (+44 %).
„Ve vydaných zárukách původu jednoznačně převažuje elektřina z jádra – bylo vydáno 10 856 655 záruk, což představuje 84 % celkového objemu vydaných záruk původu. Drtivá většina těchto záruk směřuje na export, přičemž jádro tvoří 81 % veškerého vyvezeného objemu,“ uvedla společnost OTE, a.s.
Záruky na elektřinu z OZE hlavně ze zahraničí
Ze statistik dále vyplývá, že loni pokračoval pokles počtu vydaných záruk původu na elektřinu z obnovitelných zdrojů energie (OZE). U podporovaných zdrojů došlo k propadu dokonce o 83 % na necelých 127 tisíc záruk.
„K této situaci významně přispělo administrativní stanovení fixních cen záruk původu pro elektřinu vyrobenou ve zdrojích s investiční či provozní podporou. Tyto ceny byly nastaveny nad úrovní tržních cen, což mělo přímý dopad na vývoj nabídky a obchodu se zárukami původu,“ vysvětlil operátor trhu.
Vzhledem k tomu, že v případě uplatňovaných záruk původu na straně odběratelů elektřiny dominují právě OZE s podílem 88 %, musí být tato poptávka z velké míry pokryta dovozem. Záruky původu na elektřinu z OZE proto tvořily loni 95 % z celkového importu.
Druhý rok se zárukami původu na biometan
V oblasti záruk původu na biometan byl loni pozorován prudký růst. A to i proto, že v roce 2024 byly vydány první záruky původu biometanu z výroben registrovaných v ČR. Do systému záruk původu se v loňském roce nově zaregistrovala jedna výrobna a celkově jich tak nyní je 11.
Podle statistik OTE vzrostl počet vydaných záruk původu na biometan meziročně o 194 % na necelých 171 tisíc kusů. Počet uplatněných záruk původu na biometan vzrostl potom o 388 % na necelých 119 tisíc.
V oblasti tepla byly prakticky všechny vydané záruky původu na teplo z OZE (s výjimkou jediné záruky původu na teplo z jádra). Počet vydaných záruk původu na teplo vzrostl meziročně o 199 % na 50 123 kusů. Obdobný byl i počet uplatněných záruk původu na teplo, a to 50 822 kusů (meziroční nárůst o 28 %).
„Oblast záruk původu má potenciál se dále rozvíjet: vzrostl význam záruk původu na elektřinu vyrobenou z jádra, k posunům dochází v oblasti biometanu i tepla. Připravujeme se na další rozšíření našich činností v této oblasti a plánujeme zavést nové produkty. Jedná se například o zavedení aukcí záruk původu,“ dodal Michal Puchel, předseda představenstva společnosti OTE.
