OEnergetice.cz -

5. září 20264. září 2026

Středomořský plyn míří do Evropy: Egypt a Kypr spouštějí strategický projekt

Egypt se během několika let proměnil z vývozce zemního plynu v jeho významného dovozce. Domácí těžba klesá, zatímco spotřeba roste, a Káhira proto nakupuje stále více LNG, především ze Spojených států. Řešením má být plyn z Kypru. Nový projekt Cronos má od roku 2028 posílat kyperský plyn do Egypta, kde bude zpracován a zkapalněn. Odtud může zamířit především na evropský trh, informuje server OilPrice.com.

Ještě před několika lety Egypt vyvážel LNG do Evropy. Dnes řeší opačný problém. Domácí produkce plynu dlouhodobě klesá, zatímco spotřeba roste. Země proto obnovila dovoz LNG a snaží se zajistit nové zdroje plynu ze zahraničí.

Produkce zemního plynu v Egyptě v posledních letech výrazně klesá a tento trend má pokračovat i v dalších měsících. Současně roste domácí poptávka, především v elektroenergetice, která v letních měsících čelí vysoké spotřebě kvůli rostoucí potřebě chlazení.

Egypt se tak stále více musí spoléhat na dovoz LNG, aby pokryl rozdíl mezi domácí produkcí a spotřebou. Pokles potvrzují i data z letošního druhého čtvrtletí. Produkce podle analýzy MEES meziročně klesla přibližně o sedm procent na 109,3 milionu metrů krychlových denně. Egypt přitom spotřebovává zhruba 190 milionů metrů krychlových denně, takže mezi domácí těžbou a spotřebou vzniká stále větší deficit.

Káhira proto obnovila rozsáhlé nákupy LNG, zejména z USA. V červenci přijal Egypt rekordních 21 nákladů amerického LNG, více než jakákoli jiná země. Celkově šlo přibližně o 1,2 milionu tun LNG.

Kypr má ložiska, Egypt LNG terminály

Právě do této situace vstupuje Kypr. Ve své výlučné ekonomické zóně disponuje několika významnými nalezišti zemního plynu, dosud však neměl ani komerční produkci, ani vlastní exportní infrastrukturu.

Nejblíže realizaci je pole Cronos v bloku 6. Konsorcium Eni a TotalEnergies letos přijalo konečné investiční rozhodnutí (FID), těžba má být spuštěna v roce 2028 a následně dosáhnout úrovně přibližně 14 milionů m³ plynu denně (zhruba 5,2 bcm ročně), což odpovídá produkci asi 2,8 milionu tun LNG ročně.

Klíčovou součástí projektu bude nové podmořské propojení mezi Kyprem a Egyptem. Plánované potrubí Cronos–Port Said má měřit přibližně 90 kilometrů a naváže na stávající egyptskou infrastrukturu. Plyn bude následně zpracován ve stávajících zařízeních spojených s polem Zohr a poté zkapalněn v LNG terminálu Damietta. Odtud jej bude možné vyvážet především do Evropy.

Pro Kypr představuje tento model výrazně levnější řešení než výstavba vlastního LNG terminálu. Země sice část hodnoty plynu odevzdá za přepravu, zpracování a zkapalnění, vyhne se však mnohamiliardovým investicím do nové exportní infrastruktury.

Pro Egypt je naopak kyperský plyn způsobem, jak využít infrastrukturu, která byla původně budována pro zpracování vlastní domácí produkce.

Dohoda vznikla už v roce 2025

Základy současného projektu byly položeny 17. února 2025, kdy Egypt, Kypr, Eni a TotalEnergies podepsaly v Káhiře rámcovou dohodu o využití egyptské infrastruktury pro zpracování a export plynu z bloku 6. Součástí dohody bylo využití zařízení napojených na pole Zohr a LNG terminálu Damietta

Vedle Cronosu vytvořily Egypt a Kypr také rámec pro budoucí rozvoj ložiska Aphrodite, které rozvíjí konsorcium vedené společností Chevron.

Dohody vytvořily zajímavý obchodní model: Kypr dodá surovinu, Egypt poskytne infrastrukturu a Evropa bude hlavním exportním trhem. Právě díky tomu mohou být kyperská naleziště komerčně rozvíjena bez budování vlastního LNG terminálu.

V následujících měsících pak obě země uzavřely další obchodní a provozní dohody upravující přepravu, zpracování a zkapalnění plynu z Cronosu.

Malý zdroj s velkým strategickým významem

Objemem nebude Cronos patřit mezi největší nové zdroje plynu pro Evropu. Produkce kolem pěti miliard metrů krychlových ročně nemůže nahradit ani americké LNG, ani někdejší ruské dodávky.

Jeho význam spočívá především v něčem jiném. Projekt ukazuje, jak lze propojit nová naleziště ve východním Středomoří s již existující infrastrukturou a rychleji je dostat na evropský trh.

Pro Kypr jde o historický milník. Země se poprvé stane producentem a exportérem zemního plynu. Pro Egypt představuje Cronos možnost znovu vytížit LNG terminály, které v minulých letech trpěly nedostatkem domácí suroviny. A pro Evropu znamená další dílek do mozaiky diverzifikace dodávek mimo Rusko.

Pokud se projekt skutečně rozběhne podle plánu v roce 2028, může otevřít cestu i dalším kyperským nalezištím. Cronos tak není jen nové ložisko ve Středomoří, ale test nového regionálního modelu spolupráce, z něhož mohou těžit všechny tři strany: Kypr, Egypt i Evropa.

5. září 2026

Česko má podle geologa sázet víc na geotermální energii i ukládání CO2

Pro snížení emisí skleníkových plynů je podle ředitele České geologické služby (ČGS) Zdeňka Venery žádoucí rozšířit využívání geotermální energie, tedy čerpat teplo ze zemské kůry. Tento energetický zdroj totiž neprodukuje žádné emise a hlubinné vrty, odkud se teplo odebírá, mají dlouhou životnost. Využívat tento druh energie je proto stejně důležité jako hledat způsoby, jak emisní zátěž ovzduší snižovat, řekl ČTK Venera.

„Jedna věc je zbavovat ovzduší emisí a druhá je neprodukovat je. Proto se zasazujeme o širší využívání geotermální energie,“ řekl.

Nejjednodušší způsob, jak teplo ze zemské kůry využít, je prostřednictvím tepelných čerpadel ve vrtech.

Například v mělčích vrtech se na ohřátí vody využívá dvojitá plastová trubka; jedním ramenem klesá voda do země, kde se ohřívá, druhým ramenem se ohřátá voda vrací nahoru. Celý proces se pak opakuje. „Nečerpá se přitom žádná podzemní voda z okolí,“ vysvětlil geolog.

Zmíněným způsobem se podle něj vytápí třeba historická budova ČGS na pražském Klárově. „Za budovou máme 15 vrtů do hloubky 200 metrů a teplo z nich zajišťuje vytápění celého objektu,“ uvedl. V uvedené hloubce má voda teplotu kolem 17 stupňů, pomocí výměníků se ale zvýší až na úroveň vhodnou pro vytápění. V zimě při delším ochlazení už je ale třeba přitápět i elektricky, poznamenal Venera.

Zmínil také projekt Synergys v Litoměřicích v Ústeckém kraji, kde vzniká série vrtů do hloubek 100 až 300 metrů a naplánovaná je i dvojice vrtů do hloubky kolem 3,5 kilometru, díky čemuž by se voda mohla ohřát na 70 až 80 stupňů. Teplo bude podle Venery využívat areál výzkumné infrastruktury Ringer a v budoucnu případně i centrální vytápění ve městě. Projekt financovaný z Operačního programu Spravedlivá transformace má být hotov v roce 2028.

Jednou z hlavních výhod geotermální energie na rozdíl od fosilních paliv, jako jsou ropa, zemní plyn nebo uhlí, je to, že z její spotřeby se do ovzduší nedostávají žádné nežádoucí látky typu oxid uhličitý. Ten byl v roce 2024 zodpovědný za 74,5 procenta všech emisí skleníkových plynů, plyne z Emisní databáze pro globální výzkum atmosféry, za kterou stojí Společné výzkumné středisko Evropské unie.

Jednou z možností, jak odstranit oxid uhličitého z atmosféry, je zachytit ho u zdroje, třeba průmyslového podniku, a následně ho uložit do vhodných, hluboko uložených horninových souvrství. V Evropě je takový postup v pokročilé fázi vývoje například v Norsku, kde se testuje ukládání oxidu uhličitého do hornin sedimentárních pánví pod dnem Severního moře. Podle Venery má tato země v přípravě podzemních úložišť technologický náskok, který umožnily masivní dotační programy a rozvinutý petrochemický průmysl.

„Myslím si, že v České republice lze v budoucnu uskutečnit záchyt oxidu uhličitého například v provozech, které ho produkují při výrobních procesech. Jde třeba o cementárny, vápenky nebo ocelárny,“ řekl Venera.

Pro geologické ukládání byla podle něj vhodná geologická tělesa už vybrána a čeká se na otestování technologie ukládání pilotním provozem.

ČGS spolu s firmou Moravské naftové doly zatím jen teoreticky v ČR modelovaly proces záchytu a uložení oxidu uhličitého na příkladu existujících ložisek uhlovodíků. Finančně projekt podpořila Technologická agentura ČR a Norské fondy, samotný pilotní experiment se ale podle Venery dosud nepodařilo zaplatil.

Uvedl, že celá technologie je finančně náročná a vyžaduje společné úsilí průmyslu, který oxid uhličitý produkuje, a geologů, kteří se zaměří na přípravu úložišť. Náročná je i přeprava zachyceného plynu k místu uložení. Motivací pro její rozvoj by ale podle geologa mohlo být to, že průmyslové firmy budou po úspěšné eliminaci emisí vyjmuty z povinnosti platit emisní povolenky. Dotace budou ale v počátečních etapách rozvoje technologie klíčové, konstatoval.

ČGS v únoru podala Technologické agentuře, která financuje aplikovaný výzkum, projekt na další analýzy možnosti geologického ukládání oxidu uhličitého. „Čekáme, jestli projekt vyjde,“ uzavřel s tím, že rozhodnutí má padnout do konce roku.

5. září 2026

Cesta k surovinové soběstačnosti EU naráží na čas i nedostatek průzkumu

Těžba kritických nerostů není v Evropě zanedbatelná, řada ložisek ale zatím není dostatečně prozkoumána, řekl ČTK ředitel České geologické služby Zdeněk Venera. Podle něj totiž státy Evropské unie (EU) desítky let těžbu těchto nerostných surovin nepodporovaly a spoléhaly na dovoz. Současné snahy unie zvrátit tuto závislost do roku 2030 jsou na hranici reálných možností, myslí si Venera. Kritické suroviny jsou zásadní pro výrobu technologií, které mají lidstvu pomoci přejít od fosilních paliv na obnovitelné zdroje energie a zajistit jednotlivým státům ekonomický růst.

„Evropa s výjimkou zemí, jako jsou Finsko, Švédsko, Španělsko, Řecko, trpí tím, že tady byla těžba nějakých 30 let považována za nežádoucí, protože převažoval názor, že se bez vlastních nerostných surovin obejdeme, že je dovezeme a že si jejich těžbou nebudeme ničit životní prostředí,“ řekl Venera.

Tím podle něj Evropa ale dospěla do bodu, kdy prakticky vše, co potřebuje pro rozvoj průmyslu a hospodářství, musí dovézt, velmi často z Číny. Na jejím území je řada významných ložisek s kritickými nerosty, navíc má i kontrolu nad těžbou v Africe, která je na tyto minerály velmi bohatá. Vedle toho Čína dominuje v úpravárenství těchto surovin. „Čína s nadsázkou může rozhodovat o tom, zda německý automobilový koncern Volkswagen bude dostávat kovy pro svojí výrobu, nebo ne,“ konstatoval šéf České geologické služby.

Evropská komise ve snaze zvrátit vývoj a posílit vlastní dodávky surovin vydala nařízení o kritických surovinách, které vstoupilo v platnost v květnu 2024. Stanovuje, že do roku 2030 by těžba v EU měla dosáhnout takové kapacity, aby odpovídala nejméně desetiprocentní roční spotřebě těchto kovů na jejím území. Dále by EU měla být schopna zpracovat ročně minimálně 40 procent těchto kovů a 15 procent z nich by měla ročně recyklovat. Zároveň by žádná mimounijní země neměla dodávat více než 65 procent jakékoli strategické suroviny.

Tyto cíle jsou podle Venery ale ve zmíněném časovém horizontu na hranici proveditelnosti. „Potencionální lokality, kde by se ložiska mohla nacházet, nejsou dostatečně prozkoumány a připravit je na těžbu je otázka desítek let,“ uvedl. Časově náročné je podle něj i získat jak povolení k těžbě, tak i k průzkumu, který jí předchází.

Existují však výjimky, kde výzkum a průzkum ložisek dospěl do pokročilé fáze. Patří mezi ně i ložisko lithia na Cínovci v Ústecké kraji, které získalo od Evropské komise statut strategického projektu. Lithium je zásadní prvek mimo jiné pro výrobu baterií do elektroaut.

Lokality ze strategického projektu mají získat rychlejší povolení k těžbě, snadnější financování těžby, zpracování nebo recyklování kritických surovin a těší se i větší politické podpoře.

Jednotlivé kritické suroviny jsou důležité pro další technologický a hospodářský rozvoj země, zároveň jsou vzácné a jejich dodávky jsou ohroženy nějakým rizikem, například mezinárodně-politickou situací, vysvětlil geolog. Vedle lithia mezi ně patří baryt, neodym, tantal, mangan nebo kobalt. Seznam kritických surovin Evropská komise obměňuje, podle současného seznamu jich je 34.

ČR má program národního výzkumu a průzkumu ložisek kritických nerostných surovin, který vláda schválila na období 2025-2030. Realizuje ho Česká geologická služba a státní podnik DIAMO, garantem je ministerstvo průmyslu a obchodu a cílem je prozkoumání českých lokalit s potenciálem, že tam zmíněné suroviny jsou. „Pro nás jsou nejperspektivnější lithium, grafit, wolfram, fluorit a baryt,“ řekl Venera. Naleziště podle něj nebudou velká, ale je třeba je prozkoumat a zjistit, zda by se těžba vyplatila. Bude to záviset i na tržních cenách těchto komodit, které jsou proměnlivé, dodal.

5. září 20264. září 2026

Záporožská jaderná elektrárna je více než dva týdny bez vnějšího napájení

Záporožská jaderná elektrárna je od 20. srpna bez vnějšího napájení a spoléhá na nouzové dieselgenerátory. K 28. srpnu elektrárna uváděla zásoby nafty přibližně na deset dní jejich provozu. MAAE varovala, že bez obnovení vnějšího napájení nebo dalších dodávek paliva by mohla elektrárna čelit úplné ztrátě napájení.

Záporožská jaderná elektrárna přišla 20. srpna o připojení k 330 kV vedení Ferosplavna-1, které bylo jejím posledním dostupným zdrojem vnějšího napájení. Podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) k odpojení došlo po vojenské aktivitě na severní straně Dněpru. Od té doby zajišťuje elektřinu pro vlastní spotřebu elektrárny několik nouzových dieselgenerátorů, především pro napájení systémů zajišťujících odvod zbytkového tepla z reaktorů a chlazení bazénů vyhořelého paliva.

Zásoba nafty na hranici regulatorního minima

Tým MAAE 24. srpna navštívil většinu z 20 nouzových dieselgenerátorů v areálu a kontroloval stav paliva v jejich provozních nádržích. Elektrárna následně 28. srpna informovala agenturu, že dostupné zásoby nafty postačují přibližně na dalších deset dní provozu dieselgenerátorů. Podle MAAE jde o minimální množství požadované regulatorními předpisy.

Experti MAAE jsou při své misi na Záporožské jaderné elektrárně trvale přítomni od září 2022. Zdroj: MAAE

Situaci komplikuje omezená možnost doplňování paliva. Poslední dodávka do externího skladu nafty elektrárny se podle informací poskytnutých MAAE uskutečnila v březnu. Další dodávku plánovanou na květen měla zpozdit opakovaná vojenská aktivita v okolí. Inspektoři MAAE navíc tento externí sklad nemohli navštívit od března 2025, přičemž vedení elektrárny jako důvod uvádí bezpečnostní situaci.

Ve čtvrtek a pátek před zveřejněním zprávy nicméně tým agentury zaznamenal převoz několika desítek tun nafty do elektrárny ze dvou jiných lokalit mimo její areál. Tým MAAE tyto přesuny sledoval také z bezpečnostních důvodů. Agentura neuvedla, jak přesně se převozy promítly do uváděného odhadu desetidenní zásoby paliva.

Bez obnovení napájení hrozí úplný blackout

Generální ředitel MAAE Rafael Mariano Grossi upozornil, že pro bezpečnost elektrárny je zásadní nejen dostupnost nafty, ale také zachování bezpečných zásobovacích tras. Pokud by nebylo vnější napájení obnoveno nebo do elektrárny nedorazilo další palivo, mohla by podle něj přibližně během deseti dní nastat úplná ztráta napájení, takzvaný station blackout.

V takové situaci by elektrárna vedle již nedostupného vnějšího napájení přišla také o nouzové napájení z dieselgenerátorů. Všech šest reaktorů je sice odstavených a nevyrábí elektřinu, systémy elektrárny však nadále potřebují elektřinu pro odvod zbytkového tepla a chlazení jaderného paliva. Areál tvoří šest bloků s tlakovodními reaktory VVER-1000/320 o celkovém instalovaném elektrickém výkonu 6 000 MW.

Ředitel MAAE Rafael Grossi při inspekci v Záporožské jaderné elektrárně v roce 2022. Zdroj: @rafaelmgrossi/Twitter

MAAE nyní pracuje na vytvoření lokálního příměří, které by umožnilo bezpečně opravit vedení Ferosplavna-1. Šlo by již o sedmou podobnou dohodu zprostředkovanou agenturou od konce loňského roku. Před začátkem války měla elektrárna k dispozici deset vedení vnějšího napájení. Její hlavní 750 kV vedení Dniprovska je mimo provoz od března; přestože se samotné vedení podařilo v červnu opravit, kvůli rozsáhlému poškození související rozvodny jej nebylo možné znovu uvést pod napětí.

Boje pokračují i v okolí elektrárny

Bezpečnostní situace v okolí areálu zůstává nestabilní. MAAE byla během posledního srpnového týdne informována o třech incidentech s drony přímo v areálu elektrárny. Při jednom z nich byli podle informací předaných agentuře zraněni dva zaměstnanci, další dron explodoval v prostoru suchého skladu vyhořelého paliva. MAAE současně uvedla, že radiační situace v elektrárně zůstává normální.

Záporožská elektrárna je pod kontrolou ruských sil od března 2022. MAAE příčinu aktuálního odpojení vedení nepřipsala žádné ze stran konfliktu a uvedla pouze souvislost s vojenskou aktivitou severně od Dněpru. Tým agentury je v elektrárně trvale přítomen od září 2022 a monitoruje její jadernou bezpečnost a zabezpečení.

4. září 20263. září 2026

Marže rafinerií se dostávají na úroveň historického maxima z roku 2022

Letecký pohled na rafinerii ADNOC Refining v Ruwais ukazující průmyslový komplex

Evropské rafinerie se dostávají do období mimořádně vysokých marží na výrobu benzinu. Rozdíl mezi cenou benzinu Eurobob E5 a futures na ropu Brent ve středu překročil 62 dolarů za barel a přiblížil se tak historickému maximu z června 2022. K růstu marží přispívá kombinace geopolitických konfliktů, omezené nabídky rafinovaných produktů, nízkých zásob v Evropě a očekávané podzimní údržby amerických rafinerií.

Podle obchodních dat prověřených agenturou Reuters se fyzické dodávky benzinu Eurobob E5 ve středu kolem 14:20 GMT obchodovaly s prémií přibližně 62,07 dolaru za barel vůči futures na Brent. V úterý přitom činila „pouze“ 55,62 dolaru. Hodnota se tak přiblížila dosavadnímu rekordu 62,10 dolaru za barel z června 2022, kdy trhy reagovaly na rozsáhlé narušení dodávek ropy a paliv po začátku války na Ukrajině.

Je přitom důležité, že tento rozdíl nelze chápat jako čistý zisk rafinerií. Jde o indikátor rafinérské marže, který nezohledňuje všechny náklady spojené se zpracováním ropy. Jeho současná výše však ukazuje na mimořádně napjatý trh s benzínem.

Evropa má málo benzinu, USA mohou situaci dále zhoršit

Růst marží podporují také nízké zásoby v obchodním a skladovacím hubu Amsterdam–Rotterdam–Antverpy (ARA). Ty minulý týden klesly na 752 tisíc tun, nejméně od září 2021. Situaci navíc komplikuje nízká hladina vody na Rýnu, která omezuje přepravu zásob na říčních člunech a dále utahuje nabídku v oblasti Atlantiku.

Evropa je přitom čistým vývozcem benzinu a významnou část produkce posílá do Spojených států, kde letní motoristická sezona představuje vrchol poptávky. Následná podzimní údržba amerických rafinerií by mohla nabídku dále omezit. Pokud americké rafinerie zahájí plánované odstávky, trh může být ještě napjatější. Pokud je naopak odloží, podle analytiků roste riziko provozních poruch.

Vysoké marže má také nafta

Napjatá situace se neomezuje pouze na benzin. Evropské dieselové futures v úterý dosáhly rekordní prémie 78,91 dolaru za barel vůči Brentu a ve středu se stále držely kolem 77 dolarů.

Podle Rystad Energy marže podporuje také konkurence o alternativní dodávky nafty. Evropské firmy musí hledat zdroje mimo Rusko poté, co Moskva zavedla omezení vývozu paliv, zatímco nabídku dále narušují konflikty na Blízkém východě.

Geopolitické napětí zároveň zdražuje samotnou ropu. Brent ve středu uzavřel na 95,63 dolaru za barel, když nové útoky mezi USA a Íránem zvýšily obavy z dalšího narušení dodávek. Rizikem zůstává zejména doprava přes Hormuzský průliv, který je klíčovou trasou pro světový obchod s ropou.

Současná situace tak ukazuje, že pro ceny paliv není rozhodující pouze cena ropy. Pokud zůstane nabídka rafinovaných produktů omezená, mohou rafinérské marže i ceny benzinu a nafty zůstat zvýšené, i kdyby se růst ceny samotné ropy zastavil.

4. září 20264. září 2026

Méně jádra, více uhlí a plynu: České spotové ceny elektřiny v srpnu prudce vzrostly

Průměrná cena elektřiny na českém denním trhu vzrostla v srpnu na 138,21 EUR/MWh, nejvýše v letošním roce. Proti červenci zdražila o více než čtvrtinu a meziročně téměř o 80 %, přestože celková domácí spotřeba elektřiny meziročně mírně klesla.

Hlavní změnou v srpnovém elektroenergetickém mixu nebyl další růst fotovoltaiky, ale výrazný propad výroby jaderných elektráren. Jejich nižší dostupnost nahradily především hnědouhelné a plynové zdroje, které mohly reagovat na mimořádně vysoké spotové ceny.

Graf z Energostatu: /energostat/power/spot-prices-weighted-average-monthly/czech/2021-01-01/2026-12-31

Výroba elektřiny klesla, její struktura se výrazně změnila

Celková výroba elektřiny v České republice dosáhla v srpnu 5,49 TWh, což bylo meziročně o 206 GWh méně. Ve srovnání s červencem, kdy výroba přesáhla 5,90 TWh, klesla dokonce o přibližně 416 GWh.

Nejvýraznější změnu zaznamenaly jaderné elektrárny, jejichž výroba meziročně propadla z 2,86 TWh na 2,13 TWh. Pokles o více než 737 GWh představoval téměř 26 % loňské srpnové výroby jádra a proti červenci šlo o snížení o 628 GWh.

Výpadek jádra nahradily zejména hnědouhelné elektrárny, které v srpnu vyrobily 1,65 TWh elektřiny. Jejich produkce tak byla meziročně vyšší o zhruba 351 GWh a proti červenci vzrostla o 216 GWh. Růst zaznamenaly rovněž plynové zdroje, jejichž výroba se proti loňskému srpnu více než zdvojnásobila na 326 GWh.

Graf z Energostatu: /energostat/power/generation-total/czech/2026-08-01/2026-08-31

Soláry další rekord nepřidaly

Solární elektrárny dodaly do sítě 642 GWh, což bylo meziročně pouze o necelých 18 GWh více. Proti červencovému rekordu ve výši 705 GWh jejich výroba klesla přibližně o 63 GWh.

Fotovoltaika tak v srpnu zůstala významným zdrojem, ale nepřinesla další rekordní příspěvek, který by dokázal vyvažovat výpadek jaderné výroby. Větrné elektrárny sice meziročně zvýšily výrobu z 26 GWh na téměř 49 GWh, jejich absolutní význam v českém mixu však zůstal omezený.

Vodní elektrárny vyrobily 84 GWh, meziročně o přibližně 18 GWh méně. Nižší výroba vodních zdrojů zapadá do širšího evropského obrazu letního sucha, které zhoršovalo hydrologickou situaci od Balkánu až po Skandinávii.

Plyn zdražil a zvýšil náklady marginálních zdrojů

Srpen přinesl další výrazné zdražení elektřiny na denním trhu. Průměrná cena ve výši 138,21 EUR/MWh byla proti červenci vyšší o 28,28 EUR/MWh. Ve srovnání se srpnem 2025, kdy činila 77,04 EUR/MWh, vzrostla o více než 61 EUR/MWh.

Významným cenovým faktorem byl zemní plyn. Krátkodobý evropský kontrakt TTF na konci srpna překročil hranici 70 EUR/MWh v reakci na geopolitické riziko spojené s omezením provozu Hormuzského průlivu.

Situaci zhoršovala i nižší naplněnost zásobníků plynu. České zásobníky včetně zásobníků SPP byly například na konci srpna naplněny z necelých 71 %, zatímco o rok dříve činila jejich naplněnost téměř 87 %.

Graf z Energostatu: /energostat/gas/gas-storage/cz/2017-01-01/2026-12-31

Pro Česko je problémem regionální nedostatek flexibility

Letní vedra omezovala v Evropě dostupnost vodních a části jaderných zdrojů, zároveň zvyšovala spotřebu na chlazení a zatěžovala přenosové soustavy. V Norsku například klesla celková naplněnost vodních nádrží na 63,9 %, zatímco medián pro dané období činí 79,5 %.

Český trh tak nebyl ovlivněn pouze domácím výpadkem jádra, ale také regionální cenovou situací. Srpnový vývoj znovu ukazuje význam akumulace, řízení spotřeby, přeshraničních kapacit a nových řiditelných zdrojů, které mají postupně převzít část role uhelných elektráren.

3. září 20263. září 2026

Finské úložiště jaderného odpadu zahájilo vrtání depozičních vrtů. Česko dál hledá vlastní cestu

Obrázek přístupového tunelu hlubinného úložiště Onkalo ve Finsku zobrazující betonem vyztuženou podzemní chodbu vedoucí do skalního masivu

Finské hlubinné úložiště Onkalo vstoupilo do další fáze příprav na ukládání použitého jaderného paliva. Společnost Posiva zahájila vrtání prvního skutečného depozičního vrtu, který se má stát součástí finálního úložiště. Projekt tak přechází od zkušebních prací k infrastruktuře určené pro ostrý provoz.

Vrtání začalo v podzemním komplexu ve skalním masivu Olkiluoto v hloubce přes 400 metrů. První vrt vzniká ve dně již vyraženého ukládacího tunelu a jeho parametry ukazují, jak vysoké nároky Posiva klade na přesnost budoucího provozu. Finsko tak podniká další kroky v projektu, o němž se diskutovalo desítky let. Ten se nyní blíží okamžiku skutečného využití.

Dokončený depoziční vrt má mít hloubku 8,4 metru a průměr 1,75 metru. Jeho střed se přitom po celé délce nesmí odchýlit od svislé osy o více než 25 milimetrů. Pokud by vrt tento limit překročil, nebude možné jej využít pro finální uložení paliva.

První minimálně tři otvory proto projdou nadstandardními kontrolami a budou znovu změřeny ihned po dokončení, ještě před pokračováním v dalších vrtech. Jde o důležitou provozní etapu, protože ověřuje nejen samotnou technologii vrtání, ale také schopnost opakovat ji v podmínkách skutečného úložiště.

Vizualizace podzemního úložiště použitého jaderného paliva. Zdroj: Posiva

Použitý vrtací stroj dodala do Onkala v červnu 2022 německá společnost Herrenknecht AG. Posiva s ním již provedla sérii zkušebních vrtů, nejprve za účasti dodavatele a následně s vlastním týmem. Podle provozovatele zabere vyvrtání otvoru o délce zhruba osm metrů přibližně deset hodin čistého času.

Cílem pro standardní provoz má být dokončení přibližně dvou depozičních otvorů za pracovní týden. Z hlediska budoucí ekonomiky provozu bude právě schopnost udržet stabilní tempo, kvalitu vrtání a kontrolní režim jedním z rozhodujících parametrů.

Úložiště v hloubce 450 metrů

Použité palivo má být v Onkalu ukládáno do skalního podloží v hloubce přibližně 450 metrů. Koncept počítá s těsně uzavřenými železo-měděnými kontejnery, bentonitovou bariérou, jílovým zásypem tunelů, uzavíracími konstrukcemi a okolní horninou.

První ukládací tunel, v němž nyní vrtání probíhá, má délku zhruba 330 metrů a pojme přibližně 30 depozičních otvorů. V celém plánovaném provozním období má vzniknout přibližně 100 ukládacích tunelů o souhrnné délce zhruba 35 kilometrů.

Finsko tím nepřipravuje pouze jednorázové technologické řešení, ale dlouhodobý průmyslový proces. Pro evropský jaderný sektor je podstatné, že Onkalo ukazuje konkrétní cestu od geologického průzkumu přes výstavbu podzemních prostor až k opakovatelnému ukládání paliva.

Licenční rozhodnutí zůstává na vládě

Posiva podle serveru World Nuclear News podala žádost o provozní licenci pro zapouzdřovací zařízení a finální úložiště 30. prosince 2021. Žádost směřuje k provozu od března 2024 do konce roku 2070. Konečné rozhodnutí přísluší finské vládě, přičemž kladné stanovisko regulátora STUK je nezbytnou podmínkou.

STUK zahájil přezkum v květnu 2022 a podle dřívějších informací již konstatoval splnění bezpečnostních požadavků pro vydání provozní licence. Posiva nyní uvádí, že jejím cílem je dosáhnout provozní připravenosti pro zahájení finálního ukládání do konce roku 2026.

Pro Česko je finský postup důležitou referencí

Finské úložiště je o krok blíž ke spuštění, zatímco pro českou debatu zůstává zásadní otázkou výběr lokality, získání důvěry dotčených obcí a nastavení dlouhodobě stabilního harmonogramu. Onkalo ukazuje, že rozhodující není pouze vybrat vhodné geologické prostředí, ale také proměnit desetiletí příprav v provozně zvládnutelný systém.

Pro Českou republiku bude finská zkušenost cenná zejména při hodnocení technického provedení, licenčních postupů a komunikace s regiony. Praktické výsledky z Onkala tak mohou nabídnout důležitý referenční bod pro rozhodování v Česku.

3. září 2026

Plyn na burze zdražuje, české zásobníky jsou naplněny jen ze 70 procent

Zásobníky plynu v Česku jsou na začátku září naplněny téměř ze 70 procent. Česká republika tak splnila průběžné cíle EU pro toto období, zároveň jsou ale zásoby zhruba o pětinu nižší než před rokem. Vyplývá to z informací ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) a Energetického regulačního úřadu (ERÚ). Podle ministerstva by i přes pomalejší plnění zásobníků mělo být plynu pro nadcházející zimu dostatek.

Pomalejší doplňování zásob plynu je podle analytiků důsledkem zdražování plynu na burze. Velkoobchodní cena plynu pro evropský trh ve středu ráno překročila hranici 75 eur (1817 Kč) za megawatthodinu (MWh), a dostala se tak nejvýše za více než tři roky. Trh podle analytiků reaguje také na obnovení útoků mezi Spojenými státy a Íránem a také na slabší zásoby plynu v Evropě.

„Česká republika stejně jako v předchozích letech splnila evropský indikativní milník minimálně 60procentní naplněnosti zásobníků k 1. září. Nemáme jakékoli informace, že by neměl být splněn také hlavní evropský cíl 80procentní naplněnosti pro období od 1. října do 1. prosince,“ řekl ČTK mluvčí MPO Tadeáš Provazník.

Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO) a další zástupci ministerstva podle Provazníka s obchodníky a provozovateli zásobníků pravidelně jednají. Žádný z obchodníků přitom podle něj nesignalizoval jakékoliv problémy.

„Dodávky plynu by měly být bez problémů zajištěny i během nadcházející zimy,“ řekl Provazník.

Obchodníci podle něj přitom využívají kombinaci zásob plynu v zásobnících, dlouhodobých a forwardových kontraktů a průběžných nákupů. „V současné době nic nenasvědčuje tomu, že by České republice před nadcházející topnou sezonou hrozil nedostatek plynu, byť zásobníky jsou letos plněny pomaleji než v minulém roce,“ dodal Provazník.

Zásoby v Česku jsou v současnosti mírně nad průměrem v EU. Podle dat ERÚ jsou evropské zásobníky nyní plné na necelých 65 procent.

Současné zdražování plynu na burze podle analytiků postupně v příštích měsících zvýší i ceny dodávek pro domácnosti. Nepůjde však o plošné zdražování, ceny se zvýší zejména v případě nových fixací. Pro dlouhodobější vývoj cen bude podle analytiků klíčová nadcházející zima a další vývoj geopolitické situace.

3. září 20263. září 2026

Od únosu prezidenta k ropné megadohodě: USA přebírají vliv ve Venezuele

donald trump, USA, United states of america

„Největší ropná dohoda v historii světa. Energetická dominance na příští století. A to vše bez jakýchkoli nákladů pro Spojené státy.“ Bílý dům s velkou pompou oznámil dohodu s Venezuelou, která má zajistit americký blahobyt na dlouhé roky dopředu. Dohodu, která by více než zdvojnásobila ropné bohatství USA. Ale také dohodu, která začala americkým únosem tehdejšího venezuelského prezidenta.

„Prezident Donald J. Trump oznamuje historickou dohodu o ropě, která zajistí energetickou převahu Spojených států a podpoří hospodářské oživení Venezuely,“ stojí v prohlášení Bílého domu.

Pohled USA

Podle Bílého domu dohoda dává Spojeným státům většinovou kontrolu nad více než 65 miliardami barelů prokázaných venezuelských ropných zásob. Pro srovnání, současné prokázané zásoby na území Spojených států mají podle americké administrativy činit přibližně 46 miliard barelů. Klíčovým partnerem dohody je nová soukromá společnost North American Blue Energy Partners (NABEP), která získala od přechodných venezuelských úřadů stoleté, respektive na 100 let udělené koncese na 17 ropných polí s uvedenými zásobami.

Součástí dohody je rovněž přímý majetkový podíl americké vlády. NABEP má bezplatně převést 35% podíl ve své mateřské společnosti na Office of Strategic Capital amerického ministerstva války. Washington by tak podle vlastních odhadů získal podíl, jehož hodnota by mohla v budoucnu dosahovat stovek miliard dolarů, včetně nároku na dividendy.

Další významnou součástí dohody je zajištění odběru venezuelské ropy pro Spojené státy. Americké ministerstvo zahraničí získalo právo nakupovat za výrobní náklady garantovaných 20 % produkce ze současných i budoucích polí provozovaných NABEP. Zbývajících 80 % produkce podléhá předkupnímu právu Spojených států, které jej mohou využít především v případě mimořádných situací. Bílý dům tento mechanismus prezentuje jako způsob, jak zajistit dlouhodobý přístup k levné ropě a případně doplnit americké strategické ropné rezervy.

Americká kontrola se podle zveřejněných podmínek netýká pouze vlastnického podílu. Washington má mít také právo veta při jmenování členů představenstva NABEP a většina jeho členů musí být občany Spojených států. Společnost má zároveň využívat americké auditory, právníky a poradce a dohoda se řídí americkým právem a podléhá jurisdikci amerických soudů.

Pohled Venezuely

Plán zároveň počítá s rozsáhlou obnovou venezuelského ropného průmyslu. NABEP podle Bílého domu hodlá v příštích letech investovat až 100 miliard dolarů do nové těžební a související infrastruktury. Americká administrativa očekává, že tento kapitál pomůže výrazně zvýšit venezuelskou produkci a současně vytvoří tisíce pracovních míst a podpoří širší hospodářskou aktivitu v zemi. Prozatímní prezidentka Venezuely Delcy Rodriguezová uvedla, že jde o situaci, z níž mají prospěch všechny strany.

„Venezuela na oplátku získává výrobu, pracovní místa, investice do infrastruktury, vyšší příjmy pro stát a výrobní řetězce pro národní průmysl. Výhody jsou nespočetné,“ zmínila Rodriguezová.

Dohoda má mít přínos také pro samotnou Venezuelu. Podle Washingtonu by společnost NABEP při postupném navyšování těžby mohla během prvních 25 let odvést přibližně 200 miliard dolarů na licenčních poplatcích a daních. Tyto prostředky mají představovat významný zdroj financování obnovy země a jejího sociálního rozvoje.

Reálné dopady

Celý model je přitom součástí mnohem širšího geopolitického záměru Trumpovy administrativy. Bílý dům otevřeně deklaruje, že chce z venezuelského energetického sektoru vytlačit čínské a ruské společnosti i další aktéry spojené s předchozím režimem. Dohodu proto nepředstavuje pouze jako ekonomickou transakci, ale také jako součást návratu k Monroeově doktríně a snahy znovu upevnit americký vliv na západní polokouli.

Otazníky však vyvolává nejen samotná konstrukce dohody, ale také její reálný ekonomický dopad. Francisco Monaldi, ředitel programu pro energetiku Latinské Ameriky při Baker Institute na Riceově univerzitě, označil dohodu za „velmi neobvyklou“ ve srovnání s předchozími kontrakty v tomto sektoru. Podle něj navíc není většina projektovaných ložisek dosud rozvinuta a jejich uvedení do produkce si vyžádá rozsáhlé investice a několik let.

V neposlední řadě ropné zásoby Venezuely tvoří takzvaná „těžká, kyselá“ ropa, jejíž rafinace je náročnější a která se používá k výrobě nafty a asfaltu, zatímco USA obvykle produkují „lehkou, sladkou“ ropu, která se hodí k výrobě benzínu.

Ještě kritičtější je Monaldiho pohled na očekávaný dopad na americké ceny. Venezuela by podle něj mohla v příštím roce přidat přibližně 200 až 300 tisíc barelů denně, což je ve srovnání s rozsahem současného narušení světových dodávek relativně malý objem.

„V krátkodobém horizontu to proto nepovede ke snížení ceny ropy ani benzinu,“ upozornil Monaldi.

Monaldi zároveň upozornil, že transparentnost celé dohody bude pro její dlouhodobé přežití klíčová. Pokud by podle něj šlo o neprůhledný kontrakt, který nebude přesvědčivě přinášet prospěch samotné Venezuele, může se v budoucnu stát předmětem politického odporu a renegociace.

3. září 2026

ERÚ vydal licenci pro největší českou baterku. Licencovaný výkon překročil první milník

Licenci na ukládání elektřiny nyní drží bateriová úložiště o souhrnném výkonu přes 121 MW, tedy více než trojnásobek výkonu evidovaného ještě na začátku června. Největším jednotlivým licencovaným projektem se stalo úložiště BESS Vraňany s výkonem 20,448 MW. Ačkoliv byla uvedena do provozu i větší úložiště, na licenci stále čekají.

Ještě na přelomu května a června evidoval Energetický regulační úřad devět aktivních licencí na skladování elektřiny o celkovém výkonu 39,705 MW. Během následujících tří měsíců se počet zařízení v evidenci zvýšil na třicet a licencovaný výkon vzrostl o více než 80 MW.

Další data ukazují, které projekty již překonaly administrativní fázi udělení licence, kolik žadatelů nyní čeká na udělení licence a jak rychle se může změnit ekonomika baterií na denním trhu i v připravovaných kapacitních aukcích.

Vraňany překonaly dosavadní licencované projekty

Největší srpnový přírůstek představuje BESS Vraňany ve Středočeském kraji, která má podle evidence ERÚ výkon 20,448 MW a datum zahájení provozu 20. srpna 2026.

Projekt tak překonal dosud největší licencované samostatné baterie, mezi které patřily EC Velká Bíteš s výkonem 12,45 MW, BESS Vlkoš s výkonem 12,9 MW a ostravské úložiště o výkonu 13,2 MW.

Výrazně se rozšířilo také regionální rozložení projektů. Vedle již dříve licencovaných zařízení v Kosoříně, Ostravě, Kutné Hoře nebo Velké Bíteši přibyly větší projekty v Břeclavi, Zlivi, Vraňanech a dalších lokalitách jižní Moravy, jižních Čech, Vysočiny a středních Čech.

Samotná srpnová data vykazují přírůstek licencovaného výkonu 41,72 MW, což je dosud nejvyšší měsíční hodnota.

Graf z Energostatu: /energostat/power/generation-units-additions/storage/2011-01-01/2026-12-31

Uvedení do provozu ještě neznamená licenci

Rychlý růst licencovaného výkonu neznamená, že evidence ERÚ zachycuje všechny dokončené baterie. Například skupina SUAS GROUP 18. srpna oznámila spuštění BESS Lipnice na Sokolovsku s výkonem 57 MW a kapacitou 120 MWh. Tento projekt však zatím licenci ERÚ nezískal.

Podobná časová mezera je patrná i u projektů MND. Společnost v dubnu oznámila zahájení provozu baterie v Břeclavi s výkonem 12 MW a instalovanou kapacitou 31 MWh. Evidence ERÚ nyní obsahuje zařízení BESS Břeclav, u kterého je podle licence evidováno zahájení provozu až 7. srpna. Podobně také MND informovala o novém úložišti v Hodoníně. Ani toto úložiště dosud licenci nezískalo.

Rozdíl mezi oznámeným spuštěním, fyzickým dokončením projektu a získáním licence proto komplikuje jednoduché srovnávání skutečně provozovaného výkonu. Dalším úskalím je, že pokud jsou zařízení pro ukládání elektřiny součástí výrobny elektřiny, mohou se obejít i bez licence k podnikání. Licence přesto zůstává důležitou součástí projektu, protože potvrzuje, že zařízení může být provozováno v plném rozsahu v souladu s energetickým zákonem.

Na udělení licence momentálně čeká 33 subjektů (25 subjektů již nyní licenci má). U žadatelů o licenci ERÚ nezveřejňuje, o jaké zařízení pro ukládání elektřiny se jedná.

Cenové spready na denním trhu mohou představovat zajímavou příležitost

Růst výkonu baterií přichází v době, kdy český denní trh nabízí výraznější cenové rozdíly než před energetickou krizí. Denní spread mezi minimální a maximální cenou představuje pro baterie orientační ukazatel obchodní příležitosti, nikoliv automaticky dosažitelný výnos.

Graf z Energostatu: /energostat/power/spot-price-spread-monthly/czech/2011-01-01/2026-12-31

Baterie mohou využívat zejména kombinaci poledních minim při vysoké výrobě fotovoltaiky a večerních špiček. Jejich výnos však snižují náklady na nabíjení a v delším časovém horizontu zejména konkurence dalších úložišť. Australská zkušenost zároveň ukazuje, že rychlý růst bateriového výkonu může tuto příležitost rychle utlumit: při překročení 9 GW velkých baterií tam průměrný rozdíl mezi cenou při nabíjení a vybíjení klesl z 342 na 51 AUD/MWh.

Kapacitní aukce mohou být dalším zdrojem příjmů, má to ale háček

Vedle obchodní flexibility sledují provozovatelé BESS také připravovaný český kapacitní mechanismus. Stát má v prvních aukcích poptávat až 8,6 GW výkonu a výsledky hlavní aukce mají být známy na konci října.

Baterie se budou moci aukcí účastnit, podmínky pro ně však nejsou jednoznačně příznivé. Hospodářské noviny upozornily, že účast v mechanismu má být spojena se ztrátou úlevy v platbě za maximální odebraný výkon a s povinností vracet část kapacitní platby při překročení tržní ceny 124,60 EUR/MWh.

Název zdroje	Provozovatel	Výkon (MW)	Uvedení do provozu
BESS Vraňany	BESS Vraňany s.r.o.	20,45	20. 8. 2026
BESS Břeclav	MND BESS a.s.	15,2	7. 8. 2026
BESS	Entasi s.r.o.	13,2	20. 7. 2026
BESS Vlkoš	TOP CENTRUM s.r.o.	12,9	12. 6. 2026
EC Velká Bíteš	Compensation Power Technology s.r.o.	12,45	31. 5. 2026
BESS VÍTKOVICE	ČEZ Energo, s.r.o.	10,35	18. 3. 2026
BESS Zliv	Luna invest s.r.o.	4,52	21. 7. 2026
BESS – Kutná Hora, Perštejnec	UCED Bio s.r.o.	4	28. 5. 2026
BESS TSKA Říčany	Titan Real Invest Energy s.r.o.	2,58	28. 5. 2026
BESS Mydlovary	Apollo Mydlovary s.r.o.	2,58	14. 5. 2026
BESS Kosořín	KosBatt s.r.o.	2,3	30. 3. 2026
BESS Hydrogreen	Hydrogreen, s.r.o.	2,3	7. 3. 2026
LUNEK BESS	NEPORY s.r.o.	2,15	29. 6. 2026
BESS Strážnice	Homolka & Pavlík a.s.	2,09	3. 6. 2026
BESS SG SAS	SG SAS s.r.o.	2	9. 3. 2026
BSAE Mydlovary 1	E.ON Energy Solutions, s.r.o.	1,6	3. 6. 2026
BESS Senička	GREEN POWER PLANT 2 s.r.o.	1,28	26. 8. 2026
BESS Novosedly	GREEN POWER PLANT 2 s.r.o.	1,28	26. 8. 2026
BESS – Dobronín VKK	Dobrosev, a.s.	1,28	26. 6. 2026
EI BAT1	Environmental Invest s.r.o.	1,15	10. 3. 2026
Bateriové úložiště Svoboda – výroba knedlíků	SVOBODA-výroba domácích knedlíků, s.r.o.	1,09	19. 8. 2026
BESS Božec	—	1	22. 8. 2026
BESS Laser	Montáže Hapla, s.r.o.	1	29. 7. 2026
BESS – Pooslaví	GREEN POWER PLANT 1 s.r.o.	0,64	26. 8. 2026
BÚ Malenovice	TAZO, s.r.o.	0,6	19. 6. 2026
URBANITY Delta	URBANITY Energy Tachov s.r.o.	0,59	2. 7. 2026
BESS Dobronín – Obec	GREEN POWER PLANT 1 s.r.o.	0,48	26. 8. 2026
BESS Jeseník, Slezská	—	0,15	27. 8. 2026
BESS Jeseník, Moravská	—	0,15	27. 8. 2026
BESS Uhříněves Kormak	PREenergo, a.s.	0,08	10. 6. 2026

3. září 202626. srpna 2026

Energetika 2026: Nový realismus v energetice a 30 úkolů pro dalších 30 let

Evropská energetika vstupuje do období, kdy se původně ambiciózní transformační cíle stále častěji střetávají s technickou, ekonomickou a politickou realitou. Neznamená to konec dekarbonizace. Znamená to však konec představy, že ji lze uskutečnit bez ohledu na cenu, čas, dostupnost technologií nebo dopady na průmysl a konkurenceschopnost evropské ekonomiky.

Energetika přestává být pouze environmentálním tématem. Znovu se stává otázkou bezpečnosti, dostupnosti energií, investiční reality a schopnosti udržet průmyslovou výrobu v Evropě. Vedle emisních cílů se do popředí vrací i otázka fyzikální stability soustav, výkonové přiměřenosti, robustnosti sítí nebo dlouhodobé ekonomické udržitelnosti celého systému.

Právě tento posun od deklarací k realizovatelnosti bude hlavním tématem jubilejního 30. ročníku konference Energetika 2026 pořádané společností EGU.

Nový realismus: čeho skutečně chceme dosáhnout?

Evropská komise i jednotlivé členské státy začínají stále otevřeněji připouštět, že původní tempo a rozsah některých dekarbonizačních cílů naráží na praktické limity. Odkládání klíčových rozhodnutí, změkčování některých regulatorních požadavků, debaty o flexibilitě klimatických cílů nebo návrat diskuse o podpoře průmyslu ukazují, že energetická politika vstupuje do nové fáze.

Nejde už pouze o maximalizaci rychlosti dekarbonizace, ale stále více o hledání rovnováhy mezi emisemi, cenou energií, konkurenceschopností a bezpečností dodávek. Energetika se tak po letech vrací k základní otázce: co je v evropských podmínkách skutečně dlouhodobě realizovatelné?

Zkušenosti posledních let navíc ukazují, že energetická transformace není pouze otázkou výstavby nových zdrojů. Stále více rozhoduje schopnost celé soustavy fungovat jako celek — od výroby přes sítě až po trh, flexibilitu a regulační rámec.

Bude dekarbonizace konečně technologicky neutrální?

Debata o budoucím energetickém mixu se postupně posouvá od ideových preferencí k otázce technologické proveditelnosti. Ukazuje se, že jednostranné spoléhání na úzkou skupinu technologií výrazně zvyšuje náklady, investiční rizika i tlak na infrastrukturu.

Řada evropských států proto postupně přehodnocuje svůj přístup k jádru, plynovým zdrojům, kapacitním mechanismům nebo využití CCS a nízkoemisních plynů. Současně sílí pochybnosti o tom, zda lze v krátkém časovém horizontu zajistit dostatek bezemisní elektřiny pro rozsáhlou elektrifikaci průmyslu, dopravy i vytápění.

Současně se potvrzuje, že elektrifikace sama o sobě nemusí být vždy nejefektivnější cestou. Stále významnější roli může sehrát také dekarbonizace plynárenské soustavy prostřednictvím biometanu, vodíku nebo syntetických plynů, a to zejména tam, kde by plná elektrifikace vyvolala extrémní náklady na nové zdroje a sítě. Technologická neutralita tak přestává být politickým sloganem a začíná být ekonomickou nutností.

Sítě jako páteř energetické transformace

Rozvoj výroby i spotřeby elektřiny dnes ve velké části Evropy naráží na limity přenosových a distribučních sítí. Připojovací kapacity se vyčerpávají rychleji, než je možné sítě modernizovat, a rostoucí podíl intermitentních zdrojů zvyšuje nároky na stabilitu i řízení soustavy.

Právě sítě se proto stávají jedním z hlavních faktorů, které budou určovat tempo celé transformace. Zkušenosti některých evropských zemí ukazují, že bez masivních investic může dojít k situaci, kdy rozvoj nových zdrojů a spotřeby začne předbíhat schopnost infrastruktury energii bezpečně přenášet.

Vedle elektrizační soustavy se však do centra pozornosti vrací také infrastruktura plynárenská. Ta nabízí vysokou přepravní kapacitu, významnou akumulační schopnost a potenciál pro budoucí přepravu nízkoemisních plynů. V prostředí rostoucí volatility výroby z OZE bude právě flexibilita představovat jednu z nejcennějších vlastností energetických soustav.

Význam flexibility potvrzují i aktuální analýzy výkonové přiměřenosti nebo obchodních modelů zdrojů poskytujících služby výkonové rovnováhy. Ukazuje se, že vedle bateriových systémů budou i po roce 2030 důležitou součástí systému flexibilní plynové zdroje, zejména pro střednědobé a dlouhodobější regulační zásahy.

Debata o sítích tak už dávno není jen technickým tématem. Jde o otázku, jak drahá bude transformace a zda ji bude evropský průmysl schopen ekonomicky unést.

Trh brzdou nebo stimulem rozvoje?

Vedle zdrojů a sítí se stále výrazněji mění také samotný energetický trh. Rostoucí objem regulace, dotací, kapacitních mechanismů, CfD kontraktů nebo investičních pobídek postupně mění charakter evropské energetiky.

Trh dnes stále častěji nefunguje jako prostor čisté konkurence, ale jako kombinace tržních signálů a regulatorních zásahů. Otázkou proto není pouze to, jaké technologie podporovat, ale také jakým způsobem zajistit, aby výsledný systém zůstal dlouhodobě financovatelný a investičně předvídatelný.

Vedle toho pokračuje diskuse o budoucnosti PPA kontraktů, roli státu při zajištění investic do nových zdrojů nebo o tom, jak nastavit tarifní struktury, tak, aby reflektovaly skutečné náklady soustav a současně nebrzdily rozvoj flexibility a nových technologií.

V čem už nebudeme dělat chybu?

Jubilejní 30. ročník konference Energetika nechce být pouze bilančním ohlédnutím za třiceti lety vývoje české energetiky. Chce především otevřít realistickou debatu o tom, jaké chyby už Evropa ani Česká republika nemohou opakovat.

Energetika dnes potřebuje méně sloganů a více systémového uvažování. Potřebuje realistické investiční plány, technologickou neutralitu, robustní infrastrukturu a otevřenou diskusi o skutečných nákladech transformace.

Konference Energetika 2026: Nový realismus v energetice – 30 úkolů pro dalších 30 let se uskuteční 23.–24. září 2026 v brněnském Hotelu Passage. Čtyři odborné bloky a závěrečný diskusní panel otevřou témata, která budou rozhodovat o podobě české i evropské energetiky v dalších dekádách.

2. září 20262. září 2026

Bateriový boom v USA: Kapacita úložišť se za rok a půl téměř zdvojnásobila

Fotovoltaická elektrárna, baterie, akumulace

Bateriová úložiště v USA dosáhla ve 2. čtvrtletí tohoto roku rekordní hodnoty 20,2 GWh. Trh s úložišti energie v USA tak dosáhl nového čtvrtletního rekordu, k čemuž přispěl především rychlý růst projektů bateriových úložišť velkých energetických společností.

Jak informoval server RenewablesNow, tento nárůst odráží rostoucí poptávku po flexibilní elektrické infrastruktuře v souvislosti s rozšiřováním výroby energie z obnovitelných zdrojů. Rovněž řízení stále složitějšího energetického systému hraje do karet projektům zaměřeným na ukládání elektřiny.

Podle nejnovější zprávy US Energy Storage Market Outlook od Solar Energy Industries Association (SEIA) a Benchmark Mineral Intelligence bylo ve 2. čtvrtletí v USA nainstalováno 20,2 GWh bateriových systémů pro skladování energie (BESS). To představuje nárůst o 108 % ve srovnání s předchozím čtvrtletím a celkový objem instalací za první polovinu roku 2026 tak dosáhl 30,8 GWh.

Většinu nové kapacity tvořily projekty na úrovni energetických společností, které během čtvrtletí přinesly 17,9 GWh. Komerční a průmyslové instalace přispěly dalšími 1,8 GWh, zatímco systémy pro domácnosti přinesly 657 MWh. Růst byl obzvláště silný v několika konkrétních státech. Arizona zaznamenala největší čtvrtletní nárůst v zemi – přidáno bylo více než 6,2 GWh úložišť. Následovaly Texas a Kalifornie s 3,8 GWh, respektive 3,6 GWh.

Více než 74 % instalací ve 2. čtvrtletí se nacházelo ve státech, ve kterých v prezidentských volbách v roce 2024 vyhrál prezident Donald Trump. K rozšiřování bateriových úložišť dochází napříč politicky různorodými energetickými trhy. Celkově se kapacita velkokapacitních úložišť elektřiny v USA během prvních 18 měsíců Trumpovy administrativy téměř zdvojnásobila, a to z 88 GWh na 165 GWh.

S rostoucími instalacemi baterií roste i domácí výroba

Organizace SEIA a Benchmark tak navýšily svou prognózu kumulativní kapacity úložišť energie v USA do roku 2030 o 11,5 % na 683 GWh. Očekává se, že roční instalace překročí 110 GWh, jelikož developeři pokračují v investicích do velkokapacitního skladování energie.

Spolu s rozvojem instalací se rozšiřuje i domácí výrobní kapacita. Během daného čtvrtletí byly v Ohiu a Tennessee otevřeny dva nové závody na výrobu bateriových článků, zatímco v Texasu zahájil provoz závod na výrobu bateriových modulů s kapacitou 50 GWh. Celková domácí výrobní kapacita bateriových článků v USA nyní přesáhla 50 GWh, přičemž výrobní kapacita modulů překročila 100 GWh.

2. září 2026

Německo vyšetřuje dva útoky na rozvodny, úřady mluví o sabotáži

Berlín/Kolín nad Rýnem 2. září (zpravodaj ČTK) – Německé úřady vyšetřují dva úterní útoky na rozvodny na východě a na západě země. V obou případech se domnívají, že šlo o sabotáže. V úterý ráno neznámí pachatelé způsobili zkrat v rozvodně u elektrárny Jänschwalde v Braniborsku, dnes policie informovala o úmyslně způsobeném zkratu v rozvodně v Bergheimu v Severním Porýní-Vestfálsku. Ministr vnitra této spolkové země Herbert Reul uvedl, že policisté prověřují, zda oba incidenty souvisí. V obou případech existují dvě vyšetřovací verze, podle kterých je za čin zodpovědný cizí stát nebo levicoví extremisté.

Agentura DPA dnes ráno informovala o zkratu v rozvodně v Bergheimu nedaleko Kolína nad Rýnem, který nastal v úterý večer kolem 20:00. „Na základě dosavadních poznatků z vyšetřování předpokládáme, že nešlo o technický defekt, ale o úmyslný čin, o trestný čin,“ uvedla ráno policie v Essenu.

Rozvodna v Bergheimu patří energetické společnosti Amprion, která incident potvrdila. „Obecné zásobování proudem nebylo v žádném okamžiku postiženo a stabilita systému byla vždy zajištěna,“ zdůraznila společnost. Její odborníci podle ní spolupracují s policií, aby incident co nejrychleji objasnili.

Energetická společnost RWE Power uvedla, že v důsledku zkratu v rozvodně bylo odpojeno od sítě pět bloků dvou hnědouhelných elektráren v jejím bezprostředním okolí. Jednalo se o bloky H, G a K elektrárny Niederaussem v Bergheimu a bloky G a F elektrárny Neurath v Grevenbroichu. Zaměstnanci obou elektráren podle společnosti pracují na opětovném připojení bloků k síti. Přinejmenším u jednoho už se jim to podařilo. Další mají být v provozu do víkendu.

Ministr Reul na tiskové konferenci krátce před polednem uvedl, že případ z Bergheimu policie vyšetřuje pro podezření ze sabotáže. Pachatelé podle něj způsobili zkrat tím, že úmyslně hodili na nadzemní elektrické vedení vodivý materiál. Podle vyšetřovacích verzí stojí za útokem buď cizí mocnost, nebo krajní levice. Úřady podle Reula prověřují také souvislost s úterním útokem na rozvodnu Turnow-Preilack na východě Německa.

V úterý ráno neznámý pachatel či pachatelé zaútočili objekty podobnými silvestrovským raketám na rozvodnu poblíž elektrárny Jänschwalde na hranici spolkových zemí Braniborsko a Sasko. Elektrárna patří společnosti LEAG, která je skrze EP Energy Transition součástí skupiny EP Group českého miliardáře Daniela Křetínského. Na rozvodnu zaútočili pachatelé podomácku vyrobenými raketami a ve dvou případech se jim podařilo způsobit zkrat. Po útoku došlo k technickému výpadku bloku B elektrárny Jänschwalde, její provoz se už podařilo obnovit.

Braniborský ministr vnitra Jan Redmann dnes uvedl, že se zdá, že mezi oběma případy jsou paralely. Vyšetřování je ale podle něj na počátku. „Měli jsme ale zatracené štěstí,“ řekl Redmann s tím, že pachatelé zjevně nedosáhli svého cíle způsobit rozsáhlý výpadek proudu. Kromě sabotáže zahájila policie v Braniborsku vyšetřování případu pro podezření z vytvoření teroristické skupiny.

Agentura DPA oba incidenty spojila s dřívějšími žhářskými útoky na energetickou infrastrukturu v Berlíně. Výpadek proudu po žhářských útocích postihl části metropole letos v lednu a loni v září. Úřady z nich podezřívají krajně levicové skupiny. Německo se má ale na pozoru i kvůli hybridním útokům, které připisuje Rusku. Naposledy tak učinilo v úterý v případě srpnového útoku na letišti Lipsko/Halle, kde zaměstnanci nalezli dron naložený výbušninou. Měl ovšem vadnou roznětku a nezpůsobil žádné škody. Moskva odmítla obvinění, že je za hybridní útok zodpovědná.

2. září 2026

Elektřina bez přerušení? ČEZ Distribuce nasazuje 20 specializovaných čet

ČEZ Distribuce vytvořila síť 20 odborných týmů, které napříč ČR zajistí opravy a údržbu bez přerušení dodávek elektřiny zákazníkům. Ročně udělají kolem 6700 zásahů. První tým vznikl v roce 2000, dvacátý, který má sídlo v Kolíně, letos. Loni týmy pomohly k průměrnému snížení omezení dodávek o 70 minut ročně na zákazníka, což představuje pokles zhruba o 30 procent. Průměrné roční omezení na zákazníka nyní činí 165 minut ročně, řekl dnes novinářům při ukázkách práce pod napětím (PPN) ve Smečně na Kladensku místopředseda ČEZ Distribuce Radim Černý.

Pracovníci ČEZ Distribuce každoročně dělají na hladině vysokého napětí zhruba 15.000 plánovaných prací, z nich se dá metodou práce pod napětím uskutečnit necelá polovina. Jde například o výměny izolátorů, opravy vodičů, montáže odpojovačů, údržbu vedení nebo další práce na zařízeních vysokého napětí.

„Každá práce, kterou dokážeme provést bez vypnutí vedení, znamená větší komfort pro naše zákazníky a vyšší spolehlivost distribuční sítě. Vznik nové čety nám pomůže dále rozvíjet metody práce pod napětím a minimalizovat dopady údržby a oprav na odběratele elektřiny,“ vysvětlil ředitel ČEZ Distribuce Martin Zmelík.

Transformovna Milín, ČEZ Distribuce, Zdroj: vlastní

Čety práce pod napětím jsou kromě Kolína také v Plzni, Karlových Varech, Klatovech, Ústí nad Labem Koštově, České Lípě, Liberci, Šumperku, Novém Bydžově, Hlinsku, Dobrušce, Svitavách, Olomouci, Opavě, Nošovicích, Novém Jičíně, Benešově, Příbrami, Mladé Boleslavi a v Kladně.

ČEZ Distribuce působí ve většině tuzemských krajů. Druhým největším distributorem elektřiny v Česku je EG.D, která zajišťuje distribuci v Jihočeském a Jihomoravském kraji, dále na Vysočině a částečně také ve Zlínském a Olomouckém kraji. Na území Prahy síť zajišťuje Pražská energetika.

2. září 20262. září 2026

Velkoobchodní ceny energií jsou v ČR na dvouletých maximech, zdražení teprve přijde

Velkoobchodní ceny energií vstupují do září 2026 podstatně výše než před rokem. Český roční kontrakt na elektřinu zdražil mezi 1. zářím 2025 a 31. srpnem 2026 přibližně o třetinu. U zemního plynu je nárůst ještě výraznější: český roční kontrakt je dražší o 56 % a nizozemský TTF pro následující rok přibližně o 60 %.

Nejde přitom jen o zdražení oproti roku 2025. Historické údaje ukazují, že současné ceny elektřiny, plynu i emisních povolenek překonávají také ceny z roku 2024.

Komodita a kontrakt	1. 9. 2025	31. 8. 2026	Meziroční změna
Elektřina ČR Y+1	92,28 EUR/MWh	123,43 EUR/MWh	+33,8 %
Plyn ČR Y+1	34,279 EUR/MWh	53,602 EUR/MWh	+56,4 %
TTF Y+1	31,79 EUR/MWh	50,95 EUR/MWh	+60,3 %
Emisní povolenka DEC+1	71,72 EUR/t	83,10 EUR/t	+15,9 %
Ropa Brent M+1	68,62 USD/barel	90,49 USD/barel	+31,9 %

Dražší než v roce 2024

V polovině srpna 2024 se elektřina pro rok 2025 v ČR obchodovala za 103,57 EUR/MWh. Roční kontrakt v případě plynu dosahoval 44,48 EUR/MWh a emisní povolenka 72,52 EUR za tunu. Šlo přitom o období, kdy ceny krátkodobě rostly kvůli obavám o pokračování tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu. Evropské zásobníky byly zároveň naplněny téměř z 90 %.

Ve srovnání s tímto časovým obdobím jsou současné ceny elektřiny na následující rok v Česku vyšší přibližně o 19 %, u plynu o 21 % a emisní povolenka je dražší o 15 %. Současná cenová hladina překonává také rok 2024, přestože ten už tehdy nebyl považován za období levných energií.

Graf z Energostatu: /energostat/commodity/cz-power/cz_power_year_1/2024-08-31/2026-09-01

Hlavním problémem je opět plyn

Zásadním cenovým impulzem je zemní plyn. Cena českého ročního kontraktu vzrostla během jednoho roku o více než 19 EUR/MWh. U plynové elektrárny s účinností 55 až 60 % to představuje zvýšení palivových nákladů přibližně o 32 až 35 EUR na vyrobenou MWh elektřiny. Zdražení emisní povolenky přidává další zhruba čtyři eura. To dobře vysvětluje, proč český roční kontrakt na elektřinu zdražil o 31 EUR/MWh.

Evropa navíc vstupuje do další topné sezony s horší výchozí pozicí. Evropské zásobníky byly na konci srpna 2025 naplněny z 77,65 %, zatímco letos pouze z 65,44 %. V České republice včetně kapacit SPP klesla naplněnost z 86,88 na 70,70 %. Trh tak má menší rezervu pro případ studené zimy nebo omezení dodávek.

Graf z Energostatu: /energostat/gas/gas-storage/eu/2024-01-01/2026-09-01

K tomu se přidává geopolitické riziko spojené s boji mezi USA a Íránem a omezením provozu v Hormuzském průlivu. Tím běžně prochází přibližně pětina světových dodávek LNG. Krátkodobý kontrakt TTF proto na konci srpna překročil 70 EUR/MWh. Evropský trh reagoval současně na riziko dodávek LNG i podprůměrnou naplněnost zásobníků.

Dopad na konkurenceschopnost

Vysoké ceny energií představují přímý problém pro konkurenceschopnost českých firem, zejména v energeticky náročných odvětvích, jako je chemický průmysl, hutnictví, sklářství, výroba stavebních materiálů nebo potravinářství. Firmám rostou nejen náklady na elektřinu a plyn, ale také ceny vstupů od dodavatelů, kteří čelí stejnému tlaku. Pokud podniky nemohou vyšší náklady promítnout do cen, klesají jim marže a prostor pro investice, inovace i růst mezd. Pokud je naopak promítnou do cen, mohou ztrácet zakázky vůči konkurentům ze zemí s levnější energií.

Dlouhodobě tak hrozí omezení výroby, přesun části produkce mimo Evropu a oslabení pozice českého průmyslu v mezinárodních dodavatelských řetězcích. O tom ostatně informovala také Draghiho zpráva, která vysoké ceny energií označila za jednu z hlavních překážek konkurenceschopnosti evropského průmyslu.

Proč zdražení zatím není více vidět

Růst velkoobchodních cen se do účtů domácností a firem nepromítá okamžitě. Dodavatelé nakupují energie postupně a část zákazníků má cenu zafixovanou. Konečný účet navíc obsahuje regulovanou složku, daně a další poplatky. Velkoobchodní zdražení proto může zůstat několik měsíců mimo hlavní veřejnou debatu.

První dopady jsou ale již patrné. ČEZ například zvýšil ceny některých fixovaných produktů elektřiny přibližně o 6 % a plynu až o 17 %. Pokud současná velkoobchodní úroveň vydrží, další dodavatelé budou při tvorbě nových ceníků a fixací čelit stejnému tlaku.

Současný vývoj nelze vysvětlovat jednodenním výkyvem ani izolovaným zdražením jediné komodity. Výše se obchodují roční kontrakty na elektřinu a plyn, emisní povolenky i ropa, zatímco zásobníky plynu jsou naplněny výrazně méně než před rokem.

2. září 2026

Česká větrná energetika přešlapuje na místě. Ve dvou klíčových oblastech silně zaostává

Evropa v první polovině letošního roku zprovoznila 8,8 GW nových větrných elektráren. Nejvíce nového výkonu přidalo Německo, následované Spojeným královstvím a Španělskem. Česko je ovšem na opačném konci žebříčku. K nejslabším patří hned ve dvou metrikách. Na vině jsou zdlouhavé povolovací procesy a také dezinformace namířené proti větrným elektrárnám.

Evropská větrná energetika v prvním pololetí 2026 pokračovala v růstu. Podle WindEurope přibylo 8,8 GW nového výkonu, z toho 6,5 GW na pevnině a 2,3 GW na moři. V samotné EU-27 bylo zprovozněno 7,1 GW a celkový instalovaný výkon větrných elektráren v Evropě přesáhl 311 GW.

Největší přírůstek zaznamenalo Německo s 3,4 GW, následovalo Spojené království s 789 MW, Španělsko s 612 MW a Francie s 556 MW. WindEurope pro celý rok očekává rekordních 24,1 GW nových výroben a do roku 2030 dalších 148 GW.

Jak je na tom Česko? Právě v evropském srovnání česká čísla vyčnívají. A to negativně. V Česku totiž podle statistik ERÚ letos nepřibyla jediná větrná turbína. Přitom ceny v aukcích jsou až dvakrát vyšší než v sousedních zemích.

Aukce přinesly rekordně drahou podporu

WindEurope zařadila českou aukci dokončenou v první polovině letošního roku mezi šest hlavních evropských aukcí pro větrné elektrárny na pevnině. Z nabízených 360 MW v ní bylo přiděleno 242,5 MW, tedy 67 % objemu. Úspěšné projekty získaly dvacetiletý dvoustranný rozdílový kontrakt s realizační cenou 129,8 EUR/MWh.

Jde o nejvyšší cenu mezi aukcemi pro větrné elektrárny na pevnině, které WindEurope za první pololetí porovnává. Pro srovnání řecká aukce skončila na 67,4 EUR/MWh, francouzská na 77,1 EUR/MWh, britská na 85,6 EUR/MWh a německé aukce s plovoucí prémií na 50,6 až 55,4 EUR/MWh.

Takové srovnání má své limity. Jednotlivé země používají rozdílné mechanismy, délky podpory, inflační indexaci i pravidla pro připojení do sítě. WindEurope ostatně upozorňuje, že výši realizačních cen neurčují pouze náklady větrných projektů, ale také konkrétní trhy, ve kterých je podpora soutěžena. Rozdíl české ceny vůči většině srovnávaných trhů je ovšem natolik výrazný, že jej lze stěží ignorovat.

Cena nejistoty a dlouhé přípravy

Vysoká aukční cena je přinejmenším zčásti důsledkem rizik, která investoři promítají do ekonomiky projektu ještě před zahájením výstavby. Český trh dlouhodobě zatěžuje nejistota kolem povolování, územního plánování, odporu části obcí i připojení k síti. Trh větrných elektráren také dlouhou dobu brzdila nejistota ohledně podpory – provozní podpora pro větrné elektrárny byla zavedena po téměř deseti letech v druhé polovině roku 2022.

Citlivost trhu na nastavení podmínek ukázaly již aukce v roce 2025. V první výzvě při alokaci 180 MW uspěl jediný projekt o výkonu 4,2 MW, přičemž jedním z důvodů byla podmínka již vydaného stavebního povolení. Po jejím rozvolnění uspělo ve druhé výzvě 23 nabídek o výkonu 242,5 MW.

Aukce tedy mohou vytvořit dostatek rentabilních projektů pro další roky, samy o sobě ale nevyřeší nedostatek lokalit pro výstavbu elektráren. Vyšší požadovaná cena podpory je v tomto prostředí také cenou za dlouhý development projektu, náklady financování a riziko, že harmonogram výstavby naruší právní nebo lokální spor.

Druhé negativní prvenství si Česká republika zajistila v objemu výkonu větrných elektráren, který byl tento rok uveden do provozu. Podle statistik WindEurope nebyla uvedena do provozu žádná větrná elektrárna. To potvrzují také statistiky Energetického regulačního úřadu. Podle těch nebyla letos vydána ještě žádná licence na výrobu elektřiny z větrných elektráren.

Graf z Energostatu: /energostat/power/generation-units-additions/wind_onshore/2011-01-01/2026-12-31

Cíl 1,5 GW zůstává vzdálený

WindEurope očekává, že Česko v letech 2026 až 2030 přidá celkem 400 MW větrných elektráren na pevnině a v roce 2030 dosáhne instalovaného výkonu 770 MW. Národní klimaticko-energetický plán přitom počítá s 1 500 MW výkonu větrných elektráren do roku 2030.

I při naplnění současného výhledu by tedy chybělo přibližně 730 MW k domácímu cíli. Česká republika by musela v krátké době výrazně zrychlit přípravu projektů, vymezování vhodných lokalit i povolovací procesy.

Ani akcelerační zóny zatím mnoho optimismu nepřinášejí

Ani současný výhled WindEurope přitom nemusí být samozřejmostí. Kroky státu, které měly přípravu nových projektů zrychlit, zatím investorům příliš příznivý signál nevysílají. Nejvýrazněji je to vidět na přípravě takzvaných akceleračních zón, tedy oblastí, ve kterých mělo být povolování obnovitelných zdrojů jednodušší a rychlejší.

Původní návrh počítal s 94 oblastmi. Po stanovisku ministerstva životního prostředí se měl jejich počet snížit na 61 a dalších patnáct oblastí se mělo ještě zmenšit. Ještě významnější než samotné zmenšení ploch jsou ale dodatečné podmínky, které mají projekty uvnitř zón splňovat. Patří mezi ně například požadavky na systémy pro detekci či odpuzování ptáků a netopýrů, monitoring jejich úhynů nebo v některých oblastech omezení provozu větrných elektráren v době migrace netopýrů.

Přeprava lopatky větrné elektrárny. Zdroj: ShellAsp / Creative Commons / CC-BY-SA-4.0

Podle zástupců oboru tak hrozí paradoxní situace, kdy bude v některých ohledech složitější postavit větrnou elektrárnu uvnitř akcelerační zóny než mimo ni. Například u projektů na nejkvalitnější zemědělské půdě má investor prokazovat, že pro stavbu neexistuje vhodnější alternativa. Právě tato povinnost může podle právních expertů znamenat, že projekty v akceleračních oblastech budou podléhat přísnějšímu režimu než některé projekty mimo ně.

Výhrady k takovému nastavení přitom zaznívají i z Ministerstva průmyslu a obchodu. Resort upozorňuje například na příliš široce nastavená opatření na ochranu ptáků a netopýrů či na výškové limity, které mohou bránit využití moderních turbín. Současná podoba akceleračních zón tak zatím spíše než jednoznačné zrychlení povolování ukazuje, jak obtížné bude současné bariéry české větrné energetiky skutečně odstranit.

Rozvoj větrníků brzdí také dezinformace

Vedle administrativních překážek narážejí nové projekty také na odpor části veřejnosti, který podle analýzy WindEurope zesiluje šíření nepravdivých a zavádějících tvrzení. Analýza sledovala zhruba 43 tisíc příspěvků na hlavních internetových platformách, které dohromady vyvolaly miliony interakcí. Česko přitom nepatří mezi země, kde takového obsahu vzniká nejvíce, jeho dopad je zde ale podle analýzy ve srovnání s ostatními evropskými státy výraznější.

Větrné elektrárny, ilustrační foto. Zdroj: Pixabay

Mezi častá tvrzení patří například údajné výrazné dopady větrných elektráren na zdraví nebo masivní úhyny ptáků. Zástupci oboru upozorňují, že problémem bývá zejména vytržení jednotlivých informací z kontextu a že podobné argumenty se následně přenášejí i do lokálních debat o konkrétních projektech.

Česká větrná energetika tak čelí několika překážkám současně: pomalému povolování, nejistým podmínkám pro nové projekty i odporu části veřejnosti. Pokud se tyto bariéry výrazně nezmírní, může být obtížné naplnit nejen cíl 1,5 GW do roku 2030, ale i podstatně nižší výhled WindEurope počítající se 770 MW.